Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 546/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti pana J. S., zastoupeného JUDr. I. K., advokátem, proti trvajícímu zásahu Vězeňské služby ČR do základních práv a svobod stěžovatele, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti zásahu orgánu veřejné moci stěžovatel J. S. namítá, že postupem Vězeňské služby ČR je porušováno jeho právo na osobní svobodu, zaručené a 2 d (dále jen " "), právo na spravedlivý proces dle y a právo na presumpci neviny ve smyslu y. Uvedené porušení těchto ústavně garantovaných práv na osobní svobodu shledává stěžovatel především v tom, že byl zatčen a dodán do výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozhodnutím soudu, jež nebylo pravomocné. Trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který v současnosti stěžovatel vykonává ve věznici Bělušice, mu měl dle jeho tvrzení být uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 8. 1997, . Tento trestní příkaz údajně nebyl stěžovateli nikdy doručen, stěžovatel tudíž neměl možnost využít opravný prostředek a uvedené rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci.

Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl na svobodě stíhán pro trestný čin krádeže podle ust. § 247 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a následně, dne 5. 8. 1997, i odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , pro uvedený trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Protože se však stěžovatel nezdržoval na adresách uváděných v průběhu přípravného řízení, nepodařilo se mu trestní příkaz doručit.

Až po svém zatčení byl stěžovatel dne 12. 5. 1999 předveden před soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 4, která mu krátkou cestou předala výše uvedený trestní příkaz. Stěžovatel v rámci svého vyjádření k věci uvedl po zákonném poučení výslovně do protokolu, že se práva na podání odporu proti doručenému trestnímu příkazu vzdává. Téhož dne byl usnesením shora uvedeného soudu propuštěn ze zatčení na svobodu, neboť u něj nebyla shledána v daném stadiu řízení existence zákonných vazebních důvodů.

Na základě příkazu k dodání odsouzeného do výkonu trestu ze dne 26. 11. 1999 vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 byl stěžovatel zatčen Policií ČR dne 1. 4. 2000 a dodán k výkonu trestu odnětí svobody do věznice Bělušice, kde se nachází do současnosti.

Ústavní soud přezkoumal stěžovatelem napadené rozhodnutí obecného soudu z pohledu práv a svobod stěžovateli zaručených u, u, i mezinárodními smlouvami o lidských právech ve smyslu y. V souladu s ust. , o Ústavním soudu, si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Vězeňské služby ČR. Vězeňská služba ČR se k věci vyjádřila přípisem ze dne 13. 11. 2000. Sdělila, že stěžovatel vykonává trest odnětí svobody v délce jednoho roku ve věznici Bělušice, a to na základě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 8. 1997, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 12. 5. 1999. Do výkonu trestu byl J. S. dodán dne 1. 4. 2000 ve 3.30 hod.

Ústavní stížnost není důvodná.

Jedinou námitkou stěžovatele je údajná absence pravomocného rozhodnutí, na jehož základě vykonává trest odnětí svobody, neboť mu toto rozhodnutí údajně nebylo doručeno. Z toho podle stěžovatele vyplývá, že postup Vězeňské služby ČR je neoprávněným zásahem do jeho ústavně garantovaného práva na osobní svobodu.

Tato námitka nemůže obstát. Z vyžádaného spisového materiálu je zřejmé, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 8. 1997, sp. zn. , byl spolu s obžalobou stěžovateli doručen po jeho zatčení dne 12. 5. 1999. Pokud se jedná o formu doručení obžaloby a trestního příkazu krátkou cestou při výslechu stěžovatele v souvislosti s jeho zadržením a předvedením před soudce, který rozhodoval dne 12. 5. 1999 o jeho vzetí do vazby, Ústavní soud neshledal takový postup v rozporu se zákonem. Jde o řádnou formu doručení písemnosti v trestním řízení v souladu s ust. § 62 odst. 1 trestního řádu. Toto ustanovení trestního řádu umožňuje výslovně doručit písemnost při úkonu trestního řízení.

Stěžovatel vlastním projevem vůle způsobil, že tento trestní příkaz vzápětí nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Státní zástupce v dané věci totiž odpor nepodal a stěžovatel hned dne 12. 5. 1999 do protokolu sepsaného u Obvodního soudu pro Prahu 4 po řádném poučení výslovně uvedl, že si vše rozmyslel, po zvážení se vzdává práva odporu do trestního příkazu a nebude si odpor podávat.

Lze tedy konstatovat, že stěžovatel je omezován na osobní svobodě na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu, vydaného v souladu s ust. § 314e a násl. zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů a tedy způsobem a z důvodů, které stanoví zákon. Právo na osobní svobodu stěžovatele bylo omezeno v souladu s u, u i trestním řádem. Postupem Vězeňské služby ČR nebylo porušeno právo stěžovateli garantované a 2 y, ani y. Ústavní soud rovněž neshledal porušení presumpce neviny stěžovatele zakotvené v y.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout podle ustanovení odst 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

S ohledem na zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti nebyly dány ani důvody pro stěžovatelem navrhované nařízení předběžného opatření ve smyslu ust. , o Ústavním soudu.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2001 JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu