Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 713/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vojena Güttlera ve věci stěžovatele JUDr. F. H., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2000, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. , a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. , a ze dne

11. 10. 2000, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 6. 12. 2000.

Svým podáním se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených usnesení Okresního a Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterými bylo rozhodováno o jeho vazbě. Má za to, že dotčená rozhodnutí je třeba považovat za nepřezkoumatelná, nelze z nich dostatečně zjistit konkrétní skutečnosti, odůvodňující obavy z následků uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) tr. řádu, a vedou k protiústavnímu omezení osobní svobody, neboť zákonem přípustná výjimka z ústavní ochrany osobní svobody pro nedostatek určujících konkrétních okolností není dána.

Stěžovatel je toho názoru, že došlo k porušení principů řádného a spravedlivého procesu dle a násl. d a k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na osobní svobodu dle , 2 a 5 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Poukazuje v těchto souvislostech na řadu nálezů Ústavního soudu (např. nález

sp. zn.

), které judikovaly, že koluzní důvod vazby je podmíněn existencí konkrétních skutečností spojených s předpokládanou aktivní činností obviněného, jež směřuje k maření skutečností závažných pro trestní stíhání.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval, důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i výše uvedená usnesení o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby, o prodloužení lhůty trvání vazby a o zamítnutí stížnosti obviněného proti prodloužení lhůty trvání vazby, aby zjistil, zda nebylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, a dospěl k závěru, že z hlediska rozhodování obecných soudů, z pohledu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces a na osobní svobodu, se nejedná o návrh opodstatněný. základních práv a svobod ve svém ustanovení stanoví, že osobní svoboda je zaručena a v odst. 5 pro omezení této zásady stanoví závazná pravidla, kterými jsou jednak zákonné důvody a doba vazby, jednak požadavek rozhodování soudů o vazbě.

Z napadených usnesení bylo zjištěno, že tato všem požadovaným náležitostem vyhovují a soudy za současného stavu trestního řízení shledávají vazbu u stěžovatele jako odpovídající zajišťovací opatření a své přesvědčení odůvodňují jednak dosud shromážděnými důkazy, jednak potřebou provedení důkazů dalších.

Je třeba poukázat na skutečnost, že v uvedeném stadiu přípravného řízení postupuje soud podle ustanovení § 67 trestního řádu, hodnotí a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětluje skutečnosti, které naplňují jeho obavu z následků možného jednání obviněného při ponechání na svobodě. Lze konstatovat, že uvedený postup byl oběma soudy dodržen, s výhradou k odůvodněním rozhodnutí soudu okresního, která však byla konsolidována na základě procesních prostředků.

Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, tj. námitkami stěžovatele, že bylo porušeno jeho právo na řádný a spravedlivý proces a jeho právo na osobní svobodu, jak vyplývají z d a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nicméně nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů takové porušení nastalo a nezjistil ani již zmíněný extrémní rozpor mezi provedenými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry, ani že by napadená usnesení odporovala judikatuře Ústavního soudu. Musel proto považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou.

Ze shora uvedených důvodů senát Ústavního soudu návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2001

JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu