Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 6/01

Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2001 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Š., a. s., zastoupené JUDr. L. V., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. října 2000, sp. zn. , a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne

17. prosince 1999, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudků Nejvyššího soudu ze dne

11. října 2000 ( -101) a Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 1999

( -86), odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení postupem a rozhodnutími těchto soudů došlo k porušení práv zaručených d, jakož i , a y ČR, a to nesprávným výkladem , ve znění novely

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížností napadených rozsudků bylo zjištěno, že Vrchní soud v Praze dne 17. prosince 1999 změnil výrok Krajského obchodního soudu v Praze ( -19), kterým byl zavázán žalovaný, tj. Fond národního majetku ČR, ke splnění povinnosti společně a nerozdílně s dlužníkem, z titulu ručitelského závazku, a to k zaplacení poplatku z prodlení ve výši 1,703.223,- Kč, vyúčtovaného 11. 10. 1993, pro neplnění povinnosti v době od

l. 6. 1993 do 31. 7. 1993. Odvolací soud svým rozhodnutím návrh proti označenému žalovanému zamítl s poukazem na období vzniku prodlení a tedy vzniku závazku poplatek z prodlení zaplatit a na dobu přechodu privatizovaného majetku z Fondu národního majetku ČR na a. s. P., jež po změnách obchodního jména je nyní zapsána jako a. s. H., t. č. v likvidaci. Nejvyšší soud v řízení o dovolání a ve svém rozsudku ze dne 11. října 2000 dospěl k rozhodnutí, že odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně důvodně a při aplikaci a 3 , ve znění pozdějších předpisů, vyslovil shodný názor na vznik zákonného ručení druhého žalovaného za závazky vzniklé k 10. 12. 1992, tj. ke dni, kdy došlo k přechodu privatizovaného majetku na jiný subjekt, v daném případě na prvního žalovaného.

Ústavní soud zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, neshledal. Vrchní soud v Praze a Nejvyšší soud ČR se v řízení a ve svých rozhodnutích nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu při aplikaci ustanovení a 3 , ve znění novel, do rozporu s ústavně-konformním výkladem daných právních předpisů. Z těchto důvodů byl proto návrh, jako zjevně neopodstatněný, odmítnut

[ ,ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. února 2001