Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 42/01

Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2001 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B., zastoupené JUDr. J.J., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. října 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podané v procesně-právní věci včas (§ 72 odst. 2 zák. č.

, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. října 2000

( -64) a tvrdila, že jmenovaný obecný soud svým rozhodnutím porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( d) a také jemu obsahově odpovídající právo plynoucí z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( ), stejně jako její ústavně zaručené právo prohlášené

al. 2 d; podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení těchto práv došlo tím, že jmenovaný obecný soud, jako soud odvolací, nevyhověl stěžovatelčině odvolání do rozhodnutí obecného soudu I. stupně, jímž k návrhu žalobce bylo určeno, že okamžité zrušení jeho pracovního poměru u stěžovatelky je neplatné. Aniž by své tvrzení co do porušení již dříve označených práv blíže a podrobněji rozvedla (zdůvodnila), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu II. stupně, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Odůvodnění ústavní stížnosti, stručně shrnuto, rozborem skutkového stavu věci a z nich odvozenými právními tvrzeními směřuje proti věcné správnosti či legalitě rozhodnutí, proti němuž stěžovatelka brojí, a tak přehlíží, že takový přezkum, o jaký v řízení o ústavní stížnosti usiluje, se ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu z pravomoci Ústavního soudu vymyká (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další), a že otázky spojené s ustanovením d byly v téže praxi opakovaně vyloženy, a že v jejich intencích je ústavní ochrana z tohoto článku plynoucí v případě stěžovatelky z povahy věci vyloučena (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994, a další).

Odhlédnuto od toho, že v rozhodujících aspektech - mimo strohý odkaz na ten který článek d (Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) postrádá ústavní stížnost přiměřené odůvodnění stran porušení toho kterého ústavně zaručeného práva, Ústavní soud neshledal, že by k porušení těchto práv ať již v procesním či hmotném smyslu došlo, a proto posoudil stěžovatelčinu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou vyložených důvodů, tak - a to zejména - konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [ zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, aniž by se jevila potřeba vésti stěžovatelku k odstranění vad ve vykázané plné moci jejího zástupce ( zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. února 2001