Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 83/2000

Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2001 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. S., zastoupené Mgr. B. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. listopadu 1999, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka, napadající rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

24. listopadu 1999 ( -16), v ústavní stížnosti uvedla, že podle jejího přesvědčení rozhodnutím obecného soudu byla porušena práva zaručená d, neboť k doměření daně z příjmů došlo na základě pouhého pokynu orgánu státní správy, tj. pokynu Ministerstva financí ČR, a nebylo respektováno, že ke zhodnocení nemovitosti, související s výměrem daně, došlo z prostředků, které byly společným majetkem manželů.

Předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové ve svém písemném vyjádření

ze dne 20. 12. 2000 poukázal na obsah platebního výměru č. 990000001 ze dne 25. 1. 1999, na znění , na obsah odůvodnění rozsudku ze dne 24. 11. 1999 v předmětné věci a navrhl, aby byla stížnost navrhovatelky jako nedůvodná odmítnuta.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové ( ), a jeho výše označeného rozsudku, zásah do práv, jichž se navrhovatelka v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud se v řízení o žalobě stěžovatelky vypořádal se všemi jejími námitkami směřujícími proti rozhodnutí, kterým jí byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 1996 v částce 271.745,- Kč. V rozsudku pak přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč napadené rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 21. června 1999 (FŘ/1696/110//99 -Va) je správné a proč správně aplikoval ustanovení § 23 odst. 7 zák. o daních z příjmu, když bylo spolehlivě prokázáno postavení stěžovatelky jako výlučné vlastnice zhodnocené a pronajaté nemovitosti - tedy postavení osoby, které podnikající nájemce poskytl zhodnocením její nemovitosti nepeněžité plnění a proč nebylo podstatné, že ona a nájemce jsou manželé mající společné jmění.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto v souladu

s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. února 2001