Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 712/2000

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele JUDr. M. J., zastoupeného JUDr. M. N., advokátem, směřujícím proti úřednímu postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 6. 12. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, směřující proti úřednímu postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad"), kterým měla být porušena jeho základní práva. Předmětný návrh byl odůvodněn tím, že stěžovatel zjistil na veřejně přístupných internetových stránkách Magistrátu hlavního města Prahy, že zastupitelstvo hlavního města Prahy realizuje záměr vybudování jednotného bezpečnostního systému města. Na vybudování tohoto systému byla vypsána veřejná soutěž, na jejímž základě byla uzavřena s vítězem soutěže smlouva o dílo. Podle navrhovatele však tato smlouva byla uzavřena odlišně od zadání veřejné zakázky, byla měněna a několikrát doplňována, takže byl podstatně rozšířen předmět díla a tím došlo k porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. Stěžovatel se dne 30. 11. 1999 obrátil na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a vyzval jej, aby zahájil správní řízení a zrušil dodatek ke smlouvě, kterým byly překročeny meze zadání veřejné zakázky a aby uložil hlavnímu městu Praha vyhlásit novou veřejnou soutěž. Svou výzvu stěžovatel opakoval dne 3. 4. 2000 a urgoval podáními ze dne 16. 6. 2000 a 16. 10. 2000. Na uvedená podání Úřad nijak nereagoval. Podle navrhovatele je Úřad povinen přijímat podněty k zahájení správního řízení, zjišťovat, zda jsou splněny podmínky pro zahájení správního řízení a o svém postupu a jeho výsledcích v přiměřených lhůtách předkladatele podnětů. Tvrzenou nečinností Úřadu mělo být, podle navrhovatele, zasaženo do jeho základních práv, zejména do práva na soudní a jinou ochranu, daného d (dále jen " "). Navrhovatel požadoval, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že nesprávným úředním postupem Úřadu, zejména jeho nečinností, bylo porušeno uvedené základní právo stěžovatele a aby přikázal Úřadu bez odkladu o stěžovatelových podnětech rozhodnout a o výsledku svého rozhodnutí stěžovatele písemně vyrozuměl.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 11. 1. 2001 uvedl, že stěžovateli potvrdil příjem jeho podání a provedl předběžné šetření u zadavatele veřejné zakázky, tj. hlavního města Prahy. Dne 23. 10. 2000 zahájil správní řízení a ve věci vydal dne 18. 12. 2000 rozhodnutí, čj. S 237-R/99-VP/140/Br. O této skutečnosti stěžovatele informoval dopisem ze dne 10. 1. 2001. Podle Úřadu nemohlo dojít k porušení práva stěžovatele na soudní a jinou ochranu, neboť soudní ochrana se vztahuje pouze na osoby, které tvrdí, že byly na svých právech kráceny rozhodnutím správního orgánu, a to za předpokladu, že jde o rozhodnutí, které po vyčerpání všech opravných prostředků, nabylo právní moci. Stěžovatel nebyl účastníkem správního řízení ve smyslu , o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, nemohl se tedy ani domáhat soudní ochrany. V souzeném případě se jednalo o veřejnou soutěž, vyhlášenou v roce 1994, podle obchodního zákoníku, nejednalo se tedy o veřejnou zakázku. S ohledem na přechodná ustanovení , který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1995, podle kterých se zadávání veřejných zakázek, zahájených před účinností tohoto zákona, dokončí podle dosud platných předpisů, proto Úřad nemohl ani napadenou obchodní veřejnou soutěž zrušit.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud již vyslovil názor, že pojem "jiného zásahu orgánu veřejné moci" nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. V souzeném případě tomu tak nebylo.

Stěžovatel namítal, že nečinností Úřadu bylo zasaženo do jeho práva daného mu y. Zmíněný článek y upravuje několik základních práv; z kontextu ústavní stížnosti pak vyplývá, že navrhovatel namítá porušení základního práva, daného mu v odstavci prvém zmíněného článku, podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovateli nebylo bráněno, aby se obrátil s podnětem na příslušný orgán (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže). Úřad se jeho podnětem zabýval, na podnět příslušně reagoval (dokonce z vlastního podnětu zahájil správní řízení, ve kterém vydal rozhodnutí) a stěžovatele řádně informoval. Postupoval přitom podle přesvědčení Ústavního soudu v souladu s platným , tedy ústavně konformním způsobem a nijak nezasáhl do stěžovatelových základních práv daných mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle y. Časová prodleva, ke které přitom došlo, byla způsobena problémy se získáním příslušné dokumentace.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle písmeno a) , jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2001

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu