Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 707/2000

Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2001 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. K., a V.K., obou zastoupených JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. září 2000, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2000, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti, podané ve lhůtě k tomu stanovené, domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. září 2000 ( -141) a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2000 ( -115). Uvedli, že se jimi cítí dotčeni na právech zaručených a d, jakož i y ČR. Vyslovili přesvědčení, že obecné soudy nesprávně hodnotily právní úkon o sjednání smluvní pokuty, učiněný podle a obč. zák. jako neplatný, když nedůvodně použily a obč. zák.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z obsahu ústavní stížností napadených rozsudků, zásah do práv, které stěžovatelé v návrhu uplatňují, shledán nebyl. Dovolání stěžovatelů, podané podle , Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. září 2000 odmítl s tím, že napadený rozsudek odvolacího soudu neměl po právní stránce zásadního významu. V odůvodnění svého rozhodnutí, s jehož obsahem se Ústavní soud ztotožňuje, se vypořádal s námitkami stěžovatelů k aplikaci obč. zák.- o sjednání smluvní pokuty, a

§ 39 obč. zák. - o neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Poněvadž nebylo zjištěno, že by se výše označené obecné soudy v řízení a rozhodnutí dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném řízení a hodnocení důkazů nevyhověly žalobě stěžovatelů, uplatňující smluvní pokutu ve výši 3 % z dlužné částky denně, byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, v souladu

s § 43 odst. 2 písm. a) zákona, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. února 2001