Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 571/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. P. T., správkyně konkursní podstaty společnosti A., s. r. o., zastoupené JUDr. R. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 25. 9. 2000 se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2000, sp. zn. , kterým byla zamítnuta žaloba společnosti A., s. r. o., proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 10. 6. 1999, č. j. 4695/120/1997/FŘ/94, ve věci daně z příjmů právnických osob. V ústavní stížnosti je uvedeno, že usnesením Krajského obchodního soudu ze dne 28. 7. 2000, č. j. , byl na společnost A., s. r. o., prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byla ustanovena stěžovatelka.

Stěžovatelka je toho názoru, že jak napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, tak v daňovém řízení, předcházejícím tomuto rozhodnutí, byla porušena základní práva společnosti A., s. r. o., zaručenád, především právo na vyměření daně pouze na základě zákona a právo na spravedlivý proces. Uvedla, že platebním výměrem Finančního úřadu v Ostravě bylo rozhodnuto o dodatečném doměření daně z příjmu právnických osob u uvedené společnosti, přičemž pro stanovení této dodatečné daňové povinnosti byla rozhodující skutečnost, že společnost A., s. r. o., zahrnula cenu za provedení průzkumu trhu do daňově uznatelných výdajů, avšak správce daně do daňově uznatelných nákladů zahrnul pouze 10% z ceny zmíněného průzkumu trhu. Podle stěžovatelky je nepochybné, že pro společnost A., s. r. o., byla provedena studie trhu, za kterou bylo řádně zaplaceno a pokud je této společnosti z uvedeného titulu vyměřována další daňová povinnost, jedná se prý o porušení základního práva stěžovatele, zakotveného v d.

Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti, kladené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na ústavní stížnost. Ze spisu, vedeného u Ústavního soudu pod

sp. zn.

bylo zjištěno, že stejnou ústavní stížnost podala v tentýž den (25. 9. 2000) i společnost A., s. r. o., které byla přidělena shora uvedená spisová značka, jejíž číslo je nižší než u spisové značky zkoumané ústavní stížnosti (

), a tedy výše uvedená ústavní stížnost jí z tohoto hlediska "předchází". Dlužno dodat, že stěžovatelka je zastoupena týmž advokátem, jako společnost A., s. r. o., obě ústavní stížnosti jsou obsahově až na detaily totožné a brojí proti stejnému rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Za takové situace však musela být tato další ústavní stížnost z formálních důvodů odmítnuta. Pro všechny druhy řízení před Ústavním soudem platí obecná ustanovení o nepřípustných návrzích, stanovená v . Podle citovaného zákona je návrh na zahájení řízení nepřípustný v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná (překážka zahájeného řízení). Podal- li jej oprávněný navrhovatel, má právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník. V daném případě nelze ani obě řízení spojit v jedno, neboť se týkají zcela identické věci. Ústavní stížnost společnosti A., s. r. o., totožná z materiálního hlediska s ústavní stížností stěžovatelky, tak bude předmětem rozhodování v řízení, vedeném pod

sp. zn.

.

Ústavní soud proto z uvedeného důvodu ústavní stížnost stěžovatelky odmítl jako nepřípustný návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 8. února 2001

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu