Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 643/99

Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2001 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. L., zastoupené JUDr. L. Š., advokátkou, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne

15. září 1999, sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne

24. června 1997, sp. zn. , ve spojení s návrhem na zrušení části , , transformovaného do , , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která po odstranění formálních vad (§ 34 odst. 1 zák. č.

, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) splňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení [ , , , 2 a 4 zákona], brojí stěžovatelka proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. září 1999 ( -56) a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 1997 ( ) a tvrdí, že těmito rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu dané d a právo dle y ČR. Tvrzení stran porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelka spatřuje v tom, že jí soudy "neposkytly zákonem stanoveným způsobem ochranu pro její práva a rozhodování soudu bylo v rozporu s dobrými mravy".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [ , zákona].

V napadených rozsudcích obecných soudů ani v samotné ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal tvrzený zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, mimo jiné protože z odůvodnění rozsudků obecných soudů je patrno, že tyto soudy se zcela vyčerpávajícím způsobem ( ) vypořádaly se všemi skutečnostmi rozhodnými pro ústavně souladné posouzení stěžovatelkou uplatněných nároků, stejně jako se vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí se všemi námitkami, které stěžovatelka v řízení před nimi uplatnila, a proto stěžovatelčinu ústavní stížnost posoudil jako zjevně neopodstatněnou.

Stěžovatelka se svou ústavní stížností spojila návrh na zrušení části zákona [§ 64

odst. 1 písm. d) zákona], a to ustanovení Ústavní soud však neshledal, že by obecné soudy rozhodovaly v rozporu s platnou právní úpravu, popřípadě contra legem, když svá rozhodnutí založily na interpretaci a aplikaci platných zákonných ustanovení a rozhodovaly tedy podle platné právní úpravy. Protože Ústavní soud neshledal namítanou protiústavnost citované části zákona a ústavní stížnost stěžovatelky byla shledána jako zjevně neopodstatněná, nejsou dány podmínky pro postup dle ustanovení zákona (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 22, Praha 1996) a také o něm bylo rozhodnuto obdobným výrokem [ zákona].

S ohledem na takto rozvedené důvody byl návrh stěžovatelky shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona byla ústavní stížnost v celém rozsahu odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. února 2001