Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 723/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu K. J., zastoupené JUDr. J. V., advokátem, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, za účasti Finančního úřadu v Jilemnici, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se návrhem označeným jako ústavní stížnost domáhala. aby Ústavní soud přikázal Finačnímu úřadu v Jilemnici, aby zahájil řízení o splnění podmínek osvědčení neplatnosti dodatečného platebního výměru k č. 960000119, č.j. 7/174/96/PV, ze dne 25.3.1996. V návrhu uvedla, že dne 9.12.1999 požádala Finanční úřad v Jilemnici o ověření splnění podmínek neplatnosti uvedeného dodatečného platebního výměru. Adresát na její žádost reagoval dne 23.12.1999 sdělením, č.j. 46828/99. Stěžovatelka vedla s Finančním úřadem v Jilemnici další korespondenci, z jejíhož obsahu opakovaně vyplývá, že správce daně neshledal žádné důvody, které by vedly k vydání rozhodnutí o ověření neplatnosti dodatečného platebního výměru. Stěžovatelka podala dne 3.10.2000 opakovanou žádost o ověření splnění podmínek neplatnosti rozhodnutí, na níž správce daně odpověděl, že neshledal žádné důvody, které by vedly k ověření neplatnosti rozhodnutí.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní soud zjistil, že v posuzované věci se stěžovatelka domáhá zahájení řízení o splnění podmínek osvědčení neplatnosti a namítá, že Finanční úřad v Jilemnici odmítá ve věci vydat rozhodnutí. Z přiložených podkladů je patrné, že již sdělením ze dne 23.12.1999 jí správce daně oznámil, že její žádosti nelze vyhovět. Aniž by se Ústavní soud zabýval věcným posouzením podmínek pro rozhodnutí o ověření neplatnosti dodatečného platebního výměru, včetně lhůty, je nucen konstatovat, že tvrzený zásah nastal již doručením sdělení ze dne 23.12.1999, přičemž toho dne započala běžet i lhůta k podání ústavní stížnosti. Doklad o dni jeho doručení již Ústavní soud nevyžadoval, protože z reakce stěžovatelky je patrné, že k doručení došlo před 4.1.2000; je tudíž evidentní, že lhůta uplynula několik měsíců před podáním stížnosti. Opakovanou žádost z 3.10.2000 hodnotí Ústavní soud pouze jako účelový úkon stěžovatelky směřující ke znovuvytvoření podmínek pro podání návrhu.

Podle , o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podmínky citovaného ustanovení jsou splněny, neboť návrh byl podán po uplynutí lhůty vymezené šedesátidenní lhůty. Za tohoto stavu věcí nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh podle citovaného ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. 1. 2001

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj