Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 643/2000

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti Ú. zastoupeného JUDr. D. D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, č. j. -54 ze dne 23.8. 2000, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. -60 ze dne 10.10. 2000, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel uvádí ve své ústavní stížnosti, že u Okresního soudu v Hradci Králové je vedeno řízení, sp. zn. , v rámci kterého se vedlejší účastník proti stěžovateli domáhá určení neplatnosti výpovědi. V rámci uvedeného řízení stěžovatel svým podáním ze dne 11. 4. 2000 navrhl vyloučení soudců okresního soudu a nadřízeného krajského soudu z důvodů existujících pochybností o nepodjatosti soudců obou soudů v projednávané věci. V podání ze dne 11.4. 2000 uvedl okolnosti (procesní postup obou soudů), které pochybnosti stěžovatele o nepodjatosti obou soudů pouze utvrdily.

O návrhu na vyloučení soudců okresního soudu rozhodl svým usnesením Krajský soud v Hradci Králové, č. j. -60 ze dne 10.10. 2000, a rozhodl tak, že soudci Okresního soudu v Hradci Králové Mgr. J. R. a Mgr. B. B. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

O návrhu na vyloučení soudců krajského soudu rozhodl svým usnesením Vrchní soud v Praze, č. j. -54 ze dne 23. 8. 2000, a rozhodl tak, že soudci Krajského soudu v Hradci Králové nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

V rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové i v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze spatřuje stěžovatel porušení svého ústavního práva, zakotveného v a d.

Vychází z toho, že za postačující důvod pro vyloučení soudců z projednávaní a rozhodování věcí považuje pouhou pochybnost o jejich nepodjatosti. Jeho pochyby o nepodjatosti soudců obou soudů vychází z toho, že matka žalobce v řízení před obecnými soudy byla po dobu 18 let zaměstnána u Okresního soudu v Hradci Králové a následně pak po dobu téměř 12 let až do současnosti je zaměstnána jako personalistka u Krajského soudu v Hradci Králové. Přichází tak po celou dobu do styku se soudci uvedených soudů a proto, podle tvrzení stěžovatele, hrozí nebezpečí ovlivňování průběhu řízení a rozhodování ve věci samé ve prospěch jednoho z účastníků řízení - syna zaměstnankyně soudu.

Stěžovatel současně s návrhem na vyloučení soudců pro podjatost podal soudům návrh na přikázání věci jinému soudu prvního stupně mimo územní obvod Krajského soudu v Hradci Králové. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení v závěru odůvodnil, že vzhledem k tomu, že soudci Krajského soudu v Hradci Králové nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, vedené u tamního soudu pod sp. zn. , nebylo již nutno rozhodovat o návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle ustanovení

Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze vyplývá, že stěžovatel ve svých podáních neuvedl skutečnosti, které by objektivně znamenaly naplnění podmínek pro vyloučení soudců Krajského soudu v Hradci Králové z projednávané věci a z jejich rozhodování podle ustanovení Vrchní soud dále dovodil, že stěžovatel vznesenou námitku podjatosti vůči jednotlivým soudcům nijak nekonkretizoval a že vychází pouze z povšechné obavy o možnosti ovlivňování soudního řízení. Posléze Vrchní soud upozornil stěžovatele, že má-li nebo bude-li mít výhrady k rozhodování příslušných soudců, má právo využít zákonných prostředků, daných k přezkoumání vydaných rozhodnutí.

Jak vyplývá ze stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jeho odůvodnění je shodné se závěry usnesení Vrchního soudu v Praze.

Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost stěžovatele, byla podána řádně a včas. Protože námitky stěžovatele proti zmíněným usnesením směřovaly rovněž k porušení jeho základních práv, byl nucen Ústavní soud usnesení přezkoumat, zda k takovému porušení došlo.

Nutno připustit stěžovateli jeho názor, že podle znění ustanovení (před novelou ), stačilo mít pouze pochybnosti o podjatosti soudců. Ovšem i zde nutno hodnotit všechny důvody k vyloučení soudce ve vztahu ke konkrétním okolnostem věci tak, aby se předešlo možným pochybnostem o nepodjatosti soudu i soudců.

Důvody obav však i zde nemohou být jen povšechné, vyloučení musí být vždy podloženo konkrétními skutečnostmi (srov. R 3/1980 - Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení specifikuje pochybnosti ve vztahu na podjatost soudce zaměřením na tři oblasti zájmu :

a) v jeho poměru k věci

b) v jeho poměru k účastníkům

c) v jeho poměru k zástupcům účastníků

Stěžovatel takové pochybnosti neuvedl, spíše se obával možnosti aktivit různých přímluvců, kteří by mohli působit na rozhodování konkrétního soudu . Jak sám uvádí ve své ústavní stížnosti, v podání ze dne 11. 4. 2000 na vyloučení soudců pro podjatost konkretizuje okolnosti svých obav poukazem na procesní postup obou soudů. Tato jeho obava z neobvyklosti procesního postupu spočívá v tom, že Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o jeho odvolání proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové neobvykle rychle a že Okresní soud v Hradci Králové překvapivě nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání. V těchto postupech soudů nelze spatřovat porušení zákonnosti, tím méně porušení ústavnosti.

Stěžovatel vychází ze svého čistě subjektivního názoru, aniž by jej mohl konkretizovat. Vyvozovat své obavy z pouhého faktu, že matka žalobce byla před léty administrativní pracovnicí soudu I. stupně a nyní je administrativní pracovnicí soudu odvolacího, samo o sobě nestačí zvláště s přihlédnutím k usnesení Vrchního osudu v Praze, jehož pracovnicí nikdy nebyla a není.

Ústavní soud neshledal, že by v rozhodování stížností napadených soudů došlo k jakémukoli porušení jeho základních ústavních práv, včetně porušení rovnosti účastníků řízení.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 23. ledna 2001