Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 495/2000

Ústavní soud dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky o ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. T., zastoupeného advokátem JUDr. J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2000, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 5. 8. 1999, sp. zn. , Okresní soud v Opavě ve věci stěžovatele (žalobce) proti žalovanému (Okresní úřad v Opavě) o zaplacení částky 6.921.245,30 Kč s příslušenstvím rozhodl tak, že žalobu zamítl.

V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaný jako objednatel a J. G.jako zhotovitel uzavřeli dne 27. 7. 1994 smlouvu o dílo a dne 14. 11. 1996 dodatek k této smlouvě. Podle této smlouvy se zhotovitel zavázal provést rekonstrukci a dostavbu zámku v D., a to do 31. 7. 1997. Dále se smluvní strany dohodly, že objednatel zaplatí tři pevně stanovené zálohy a že zhotovitel je oprávněn v průběhu realizace díla vystavovat dílčí faktury. Objednatel byl oprávněn kontrolovat provádění díla a v případě zjištění vad se domáhat jejich odstranění a - pokud k jejich odstranění v přiměřené lhůtě nedojde - i odstoupit od smlouvy. Zhotovitel dne 18. 12. 1996 vystavil dílčí fakturu č. 96/166, tuto fakturu však objednatel nezaplatil a zhotovitel koncem prvního čtvrtletí 1997 přestal dílo zcela vykonávat; na výzvu k odstranění vad ze dne 27. 10. 1997 reagoval pouze tím, že s existencí těchto vad souhlasil, nicméně na stavbě již v té době nepracoval a pro nedostatek finančních prostředků ani pracovat nehodlal. Dopisem doručeným zhotoviteli dne 14. 1. 1998 objednatel od smlouvy odstoupil, s čímž zhotovitel souhlasil. Dne 27. 2. 1998 žalovaný podepsal uznání závazku vůči zhotoviteli J. G. z faktury č. 96/166 a dne 24. 3. 1998 J. G.uzavřel se stěžovatelem smlouvu, kterou mu postoupil předmětnou pohledávku, a to "fakturu č. 96/166 na částku 6.921.245,30 Kč." Stěžovatel toto postoupení oznámil žalovanému dne 15. 4. 1998, nicméně žalovaný předmětnou částku nezaplatil.

Okresní soud dospěl k závěru, že nárok stěžovatele není důvodný. V rámci platně uzavřené smlouvy o dílo se totiž její účastníci dohodli na placení záloh na cenu díla s tím, že nárok zhotovitele na zaplacení ceny za dílo vznikne až provedením díla, tzn. až jeho ukončením a předáním objednateli. Všechny platby zhotoviteli před ukončením díla byly prý proto platbami předem (tj. zálohami) a rovněž částka vyfakturovaná fakturou č. 96/166 byla zálohou smlouvou o dílo dohodnutou ve vazbě na měsíční časové intervaly s ohledem na postup prováděných prací podle ustanovení § 546 odst. 2 obchodního zákoníku. Tato záloha údajně nemá vliv na vznik nároku zhotovitele na zaplacení ceny za dílo v době jeho provedení (§ 548 odst. 1 obchodního zákoníku) ve spojení s obsahem smlouvy o dílo a "při řádném chodu věcí je pak pouze nutno poskytnuté zálohy vypořádat při zaplacení ceny za provedení díla". Protože však zhotovitel G. svou povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo porušil, když od konce prvního čtvrtletí 1997 přestal dílo zcela provádět a nikdy je nedokončil, upozornil jej objednatel v souladu se smlouvou o dílo na vady díla a požádal jej o jejich odstranění. Zhotovitel však tyto vady neodstranil a v dokončení díla nehodlal pokračovat, takže objednatel od uzavřené smlouvy odstoupil. Platným odstoupením tato smlouva dne 14. 1. 1998 zanikla a zároveň zanikly i práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající, tzn. včetně povinnosti objednatele platit dohodnuté zálohy i cenu díla. Nastala proto pouze povinnost vzájemně se vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, přičemž podle ustanovení § 544 odst. 1 obchodního zákoníku je objednatel povinen zaplatit pouze to, o co se objednatel skutečně obohatil, tedy rozdíl mezi hodnotou nemovitosti před rekonstrukcí a její hodnotou po částečné rekonstrukci, k čemuž však v daném případě nedošlo. Uznání závazku žalovaným, a to zálohy vyúčtované fakturou č. 96/166 dne 27. 2. 1998; tedy poté, kdy již tento závazek zanikl odstoupením od smlouvy, je podle názoru okresního soudu absolutně neplatným právním úkonem podle ustanovení , a to pro rozpor s ustanovením obchodního zákoníku. Uznáním závazku totiž nemůže vzniknout nový závazek, nýbrž se pouze zakládá vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání existoval a přenáší se důkazní břemeno na dlužníka. Za těchto okolností proto bylo absolutně neplatné i postoupení předmětné pohledávky stěžovateli.

Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem citovaný rozsudek Okresního soudu v Opavě potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že okresní soud vycházel z úplně zjištěného skutkového stavu a že na jeho základě dospěl ke správným právním závěrům. Žalovaný zaplatil tři zálohy na cenu díla a protože ve smlouvě o dílo bylo výslovně uvedeno, že nárok na zaplacení díla vznikne zhotoviteli až jeho provedení, došlo zánikem smluvního vztahu k zániku všech práv a povinností vyplývajících z předmětné smlouvy včetně závazku platit zálohy na cenu díla. Vypořádání vzájemných nároků mezi objednatelem a zhotovitelem se již řídí zásadami o vypořádání bezdůvodného obohacení a úkony provedené po 14. 1. 1998 směřující k uznání zaniklých závazků a jejich postoupení na stěžovatele jsou proto absolutně neplatné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě porušil y ČR a , a d (dále jen ""). Stěžovatel poukazuje na odůvodnění svého odvolání, podle něhož dílčí faktury za skutečně provedené práce nalézací soud nesprávně považoval podle ustanovení obchodního zákoníku za zálohy na sjednanou cenu díla, přestože tyto faktury byly samostatným daňovým dokladem, z něhož J. G. odváděl daň. Fakturovaná částka prý měla vliv na nárok zhotovitele na zaplacení ceny za dílo. Přílohou předmětné faktury byl prý i zjišťovací protokol, v němž technický dozor investora R. Výstavba, s.r.o., potvrdil, že rozsah uvedených prací byl proveden a že proto zhotovitel J. G. byl oprávněn žádat na objednateli příslušné plnění. K nezaplacení faktury údajně došlo jen proto, že na účtu objednatele nebyl dostatek prostředků. Proto také objednatel následně pohledávku uznal. Navíc prý objednatel (Okresní úřad v Opavě) jako poddlužník za zhotovitele uhradil Finančnímu úřadu v Ivančicích dlužnou částku na daních přesahující 1 mil. Kč, takže je zřejmé, že dlužníkem J. G. byl.

Ústavní soud i v tomto řízení respektoval skutečnost, že s ohledem na své ústavní vymezení (zakotvené především v y ČR) není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu proto ani přehodnocovat dokazování, provedené obecnými soudy, popřípadě zabývat se porušením běžných zákonů, pokud tím současně nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Právě s ohledem na toto ústavní vymezení svého postavení se proto zabýval námitkami stěžovatele, obsaženými v ústavní stížnosti.

Podstata těchto námitek se týká toho, že prý obecné soudy nesprávně považovaly dílčí faktury za skutečně provedené práce za zálohy na sjednanou cenu díla podle ustanovení § 546 odst. 2 obchodního zákoníku, přestože se jednalo o samostatné daňové doklady a že k nezaplacení předmětné faktury došlo toliko z toho důvodu, že na účtu objednatele nebyl dostatek finančních prostředků.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s předmětným spisovým materiálem, však shledal, že - z ústavně právního hlediska - není dán důvod pro zpochybnění právních závěrů obecných soudů, které konstatovaly, že nárok zhotovitele na zaplacení ceny za dílo vznikne až jeho provedením a všechny platby před zhotovením díla jsou proto zálohami, tzn. platbami předem. Protože v daném případě objednatel z uvedených důvodů odstoupil od smlouvy, zanikla i práva i povinnosti z této smlouvy vyplývající, tzn. včetně povinnosti objednatele zaplatit zálohy i cenu díla.

Je třeba konečně uvést, že stěžovatel v ústavní stížnosti případný ústavně právní rozměr souzené věci ani blíže nezdůvodňuje. Ústavní soud proto dospívá k závěru, že ústavní stížnost svojí podstatou směřuje toliko do oblasti přehodnocování provedeného dokazování obecnými soudy a právních závěrů z něho vyvozených, což Ústavnímu soudu podle jeho ustálené judikatury zpravidla nepřísluší.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. 1. 2001

JUDr. Vladimír Paul

předseda senátu