Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 479/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, v právní věci ústavní stížnosti M., zastoupené advokátem JUDr. M.V., proti nečinnosti soudu a průtahům v soudním řízení Krajského soudu v Brně, jako soudu odvolacího, t a k t o :

Návrh se odmítá. Odůvodnění:

Návrhem ze dne 16.10.1998, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 17.11.1998, a který navrhovatelka označila jako ústavní stížnost, se navrhovatelka domáhá, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Brně, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp.zn. , a aby v této věci neprodleně jednal a rozhodl.

Ve svém návrhu stěžovatelka uvedla, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12.6.1997, č.j. -54, vyhověl žalobě navrhovatelky a určil, že navrhovatelka je vlastníkem průmyslového objektu spolu s pozemkem parc.č. 1187 a objektu bez č.p. vystavěného na pozemku parc.č. 1188/2, který sám je ve vlastnictví jiné osoby než navrhovatelky a odpůrce, kterým byla v daném sporu společnost N., se všemi součástmi a příslušenstvím v obci B. a k.ú. Z. Proti tomuto rozsudku podal odpůrce odvolání, které došlo Městskému soudu v Brně dne 11.9.1997. Dne 22.9.1997 podala k odvolání své vyjádření navrhovatelka. Odvolací řízení je vedeno u Krajského soudu v Brně pod č.j. . Do dne podání návrhu k Ústavnímu soudu nebylo v odvolacím řízení svoláno žádné jednání, ani nebylo vydáno žádné rozhodnutí. Stěžovatelka se domnívá, že nečinností odvolacího soudu bylo porušeno její ústavně zaručené právo podle d na soudní a jinou právní ochranu.

Za KS se k věci vyjádřila předsedkyně JUDr. H.Z., která uvedla, že jediným důvodem dosavadní nečinnosti odvolacího soudu bylo to, že se v senátě 15 Co nacházelo v předmětné době

(stav k 30.11.1998) 666 nevyřízených věcí, z nichž asi 200 věcí bylo starších než věc navrhovatelky. Protože senát 15 Co vyřizuje věci v zásadě podle jejich stáří, připadá vyřízení předmětné věci přibližně v úvahu v prvním čtvrtletí roku 1999, jak již soud sdělil navrhovatelce v odpověď na její předchozí stížnost. Krajský soud si je vědom, že lhůty k vyřízení odvolání jsou nepřiměřeně dlouhé, tento stav však způsobuje vysoký nápad věcí, kterému neodpovídá početní stav soudců odvolacích senátů. I když nedostatek soudců nemůže jít k tíži navrhovatelce a být překážkou na cestě k včasné soudní ochraně účastníka, jakékoliv přednostní vyřízení věci by se dělo na úkor věcí jiných, které by na vyřízení čekaly o to déle.

Podle sdělení předsedkyně Krajského soudu v Brně ze dne 27.10.2000, vyžádaného následně Ústavním soudem, bylo ve věci, č.j. , rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně dne 12.5.1999, a to tak, že se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a věc se vrací k novému projednání a rozhodnutí.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel oprávněný k jejímu podání byl řádně zastoupen.

Ústavní soud, vycházeje z ústavní stížnosti a po seznámení se s obsahem obou vyjádření Krajského soudu v Brně, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není v době, kdy je projednávána, možno hodnotit jako důvodnou. Jestliže návrh podaný k Ústavnímu soudu směřuje proti nečinnosti Krajského soudu v Brně v konkrétním odvolacím řízení navrhovatelky a navrhuje se, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Brně nepokračovat v průtazích v řízení v předmětné věci za situace, kdy již krajský soud ve věci jednal a rozhodl, přičemž navrhovatel svůj návrh podaný k Ústavnímu soudu nevzal zpět, nelze, než hodnotit návrh jako zjevně neopodstatněný.

Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. 1. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu Ústavního soudu