Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 672/2000

Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti H. P., zastoupené JUDr. V. V., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. srpna 2000, č. j. -94, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 1998, č. j. -70, a Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. prosince 1997, č. j. -31, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. srpna 2000, č. j. -94, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 1998, č. j. -70, a Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. prosince 1997, č. j. -31, uvedla v ústavní stížnosti, že se rozhodnutími soudů cítí dotčena na právech, zakotvených v d. Vyslovila přesvědčení, že soudy nesprávně vyložily restituční zákon, zejména ustanovení , a zamítnutím žaloby, kterou se domáhala uložení povinnosti žalovanému uvést označené nemovitosti, poškozené požárem, do stavu, v jakém byly ke dni doručení výzvy k jejich vydání, jí způsobily novou křivdu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. srpna 2000, č. j. -94, zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud ČR se v rozhodnutí o dovolání a v jeho vyčerpávajícím odůvodnění vypořádal s námitkou stěžovatelky, vztahující se k aplikaci ustanovení , a proto na jeho obsah lze odkázat.

S ohledem na výše uvedené byl návrh, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, č. j. -94, jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Pokud jde o ústavní stížnost, napadající výše označené rozsudky soudu I. a II. stupně, pak důvod k jejímu odmítnutí vyplývá z ustanovení a 4 a citovaného zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 24. ledna 2001