Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 717/2000

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů ve věci návrhu obchodní společnosti E., s.r.o. zastoupené Mgr. E. B., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4.10.2000, č.j. -43, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se návrhem označeným jako ústavní stížnost domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4.10.2000, označené spisovou značkou , když z přílohy vyplývá, že jde o usnesení č.j. -43. Napadeným usnesením byl zrušen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 30.11.1999, č.j. -26 zamítající žalobu o určení neplatnosti nájemní smlouvy a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Přípustnost ústavní stížnost dovozuje stěžovatelka z ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, když stížnost, podle jejího názoru, svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť nelze připustit, aby obecné soudy nerespektovaly základní zásady procesního práva a způsobovaly tak nejistotu v právním postavení účastníků řízení. V odůvodnění podrobně stěžovatelka popisuje průběh dosavadního řízení, zejména řízení před odvolacím soudem a namítá porušení konkrétních ustanovení obč. soudního řádu. Z těchto důvodů má stěžovatelka za to, že odvolací soud postupoval v rozporu s d.

Ústavní soud, aniž by trval na odstranění vad v plné moci udělené stěžovatelkou právnímu zástupci, po přezkoumání věci dospěl k závěru, že Ústavní stížnost není přípustná, protože stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Jde o nepřípustnost ve smyslu ustanovení , neboť - jak vyplývá z výroku napadeného usnesení - Krajský soud v Praze rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 30.11.1999, č.j. -26, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ústavní soud je při svém rozhodování podle y ČR vázán pravidly řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Krajský soud v Praze vrátil věc soudu prvního stupně podle obč. soudního řádu. Řízení před obecnými soudy, v němž stěžovatelka vystupuje na straně žalované, tak dále pokračuje a stěžovatelka má k dispozici všechny zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé meritorní rozhodnutí.

Ústavní soud neshledal důvody pro postup podle , když ani sama stěžovatelka ke svému tvrzení o přípustnosti ústavní stížnosti podle citovaného ustanovení žádné důvody neuvádí. Ústavní soudnictví v České republice a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na základě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývající z procesních norem upravujících příslušný druh řízení. V zásadě proto pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči "konečným" pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich jiného zásahu je v podstatě výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 25. ledna 2001

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj