Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 726/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti K. a L. J., a P. J., všichni zastoupni JUDr. J. V., advokátem, proti jinému zásahu veřejné moci FÚ Jilemnice pod sp. zn. 7/175/96/PV,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se podáním označeným jako ústavní stížnost, doručeným Ústavnímu soudu dne 12. prosince 2000 domáhali, aby Ústavní soud přikázal Finačnímu úřadu v Jilemnici, zahájit řízení o splnění podmínek osvědčení neplatnosti dodatečného platebního výměru k č. 960000121, čj. 7/175/96/PV, ze dne 25. března 1996.

V návrhu uvedli, že se obrátili na Finanční úřad v Jilemnici se žádostí o ověření splnění podmínek neplatnosti uvedeného dodatečného platebního výměru, dopisem ze dne 9. prosince 1999. Finanční úřad na jejich žádost reagoval dne 23. prosince 1999 sdělením, čj. 46862/99, ve kterém uvedl, že veškeré nezbytné náležitosti uvedené rozhodnutí obsahuje. Dále stěžovatelé vedli s Finančním úřadem v Jilemnici korespondenci, z jejíhož obsahu vyplývá, že správce daně opakovaně neshledal žádné důvody, které by vedly k vydání rozhodnutí o ověření neplatnosti dodatečného platebního výměru. Naposledy se stěžovatelé na finanční úřad s žádostí o ověření splnění podmínek neplatnosti rozhodnutí obrátili dopisem ze dne 3. října 2000. Na tento přípis finanční úřad odpověděl dopisem, datovaným chybně na 12. října 2000 (stěžovatelé jej obdrželi již dne 11. října 2000), čj. 36901/00 s tím, že neshledal žádné důvody, které by vedly k ověření neplatnosti rozhodnutí.

V tomto postupu finančního úřadu shledali stěžovatelé porušení jejich práva zaručeného v d (dále jen "") domáhat se svého práva u nezávislého orgánu, když Finanční úřad v Jilemnici nesplnil svoji povinnost ověřit splnění neplatnosti svého vydaného rozhodnutí, ačkoliv k tomu byl stěžovateli v preklusivní lhůtě vyzván. Tím Finanční úřad jednal, dle jejich názoru, v rozporu s y ČR a y.

Ústavní soud nejprve ověřoval formální náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatelé se domáhají zahájení řízení o splnění podmínek osvědčení neplatnosti a namítají, že Finanční úřad v Jilemnici odmítá ve věci vydat rozhodnutí. Z podkladů je zřejmé, že Finanční úřad v Jilemnici reagoval na výzvu stěžovatelů ze dne 9. prosince 2000 sdělením ze dne 23. prosince 1999, kterým jim oznámil, že jejich žádosti nelze vyhovět.

Ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") stanoví, že ústavní stížnost je možno podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ústavní soud, aniž by posuzoval věcnou stránku podání, konstatuje, že tvrzený zásah nastal již doručením sdělení ze dne 23. prosince 1999, přičemž toho dne započala běžet i lhůta k podání ústavní stížnosti. Ačkoliv spis finančního úřadu postrádá doklad o doručení uvedeného rozhodnutí, je zřejmé, že stěžovatelé na uvedené sdělení reagovali dopisem ze dne 4. ledna 2000, a proto je třeba považovat nejpozději tento den za den doručení uvedeného sdělení. V tom případě by tedy lhůta k podání ústavní stížnosti vypršela v pátek 3. března 2000, tedy více jak devět měsíců před podáním ústavní stížnosti. Opakované podání žádosti dne 3. října 2000 hodnotí Ústavní soud jako účelový úkon stěžovatelů směřující ke znovuvytvoření podmínek pro podání návrhu.

S ohledem na uvedené skutečnosti proto Ústavní soud rozhodl uvedenou ústavní stížnost odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. b) zákona, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 30. ledna 2001

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj