Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 413/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. J. Z., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. února 2000, čj. -30, rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 15. září 1999, čj. OSS-989/CZ-99 (OSS-průb.-3130/99), a rozhodnutí Okresního úřadu v Liberci ze dne 29. června 1999, čj. Vnitř/1240/98/67.3-27, Vnitř/513/99/67.3-obnova, mimo ústní jednání dne 30. 1. 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. února 2000 (-30) a spolu s ním jemu předcházející rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 15. září 1999 [OSS-989/CZ-99

(OSS-průb.-3130/99)] a rozhodnutí Okresního úřadu v Liberci ze dne 29. června 1999 (Vnitř/1240/98/67.3-27, Vnitř/513/99/67.3-obnova) a tvrdil, že jmenované orgány veřejné moci svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou ochranu

(d) a také právo plynoucí z úst. , případně z d, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označených ústavně zaručených práv došlo tím - stručně shrnuto - že dotčené orgány v jeho přestupkové věci zamítly jeho návrh na povolení obnovy řízení, případně že obecný soud o jeho žalobě proti rozhodnutí správního orgánu rozhodl rovněž zamítavým výrokem. Po obšírném skutkovém a právním rozboru své věci stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud všechna rozhodnutí orgánů veřejné moci, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z obsahu spisu obecného soudu, který byl Ústavnímu soudu k jeho žádosti předložen, vyplývá, že stěžovatel původně vydané rozhodnutí jako rozhodnutí správního orgánu I. stupně nenapadl (přípustným) opravným prostředkem, neboť měl za to, že "jde o bezvýznamnou věc" [stěžovatel byl uznán vinným přestupkem ve smyslu , jehož se dopustil tím, že jako držitel zbrojního průkazu v prostorách jatek střílel ze své kulovnice a takto porazil 4 kusy býků] a teprve poté, co mu byl (v důsledku spáchaného přestupku) odebrán zbrojní průkaz, usiloval

o obnovu řízení pravomocně skončeného před správními orgány v I. stupni.

Za této situace, kdy stěžovatel v původním řízení, bez ohledu na důvody, které jej k tomu vedly, nevyužil k ochraně svého práva všech prostředků, které měl ze zákona k dispozici, je zřejmé, že jeho ústavní stížnost nelze posoudit jinak než jako nepřípustnou

(§ 75 odst. 1 zákona), když opačný postup vedl by ke zcela nežádoucímu ex post rozšířenému přezkumu věcí pravomocně skončených v I. stupni. Posuzováno těmito zásadami obecný soudy pochybil, jestliže přes již vyložené skutečnosti o stěžovatelově návrhu o povolení obnovy řízení vůbec jednal, neboť i on je k přezkumu pravomocných rozhodnutí správních orgánů podle hlavy druhé oprávněn toliko tehdy, jde-li o přezkum rozhodnutí, jež po vyčerpání řádných opravných prostředků nabylo právní moci (

odst. 2 ).

Protože napravovat pochybení obecného soudu zrušením jeho rozhodnutí se nejevilo účelné a nadto by stěžovatelovo procesní postavení nikterak neovlivnilo, byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 30. ledna 2001