Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 644/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. K., zastoupeného Mgr. P. F., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, ze dne 27. 9. 2000, č. j. usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 5. 2000, č. j. , a proti postupu soudů před vydáním obou napadených usnesení, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 11. 2000, a na výzvu Ústavního soudu doplněna dne 13. 12. 2000, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, ze dne 27. 9. 2000, č. j. , a usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 5. 2000, č. j. .

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 27. 9. 2000, č. j. -61, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 5. 2000, č. j. -46, kterým soud prvního stupně zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou ze strany stěžovatele. Odvolací soud se zcela ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, který pokládal námitku stěžovatele o místní nepříslušnosti za nedůvodnou. Podle stěžovatele má jeho argumentace oporu v a y ČR, v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Z obsahu napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Odvolací soud se vypořádal se všemi námitkami, které byly v opravném prostředku uplatněny a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil své rozhodnutí.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Z ústavní stížnosti tedy nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny.

Z uvedených důvodů a také s přihlédnutím k tomu, že usnesení o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti je rozhodnutím procesní povahy, nejde o rozhodnutí ve věci samé, a jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv, byl návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 16. 1. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu