Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 484/2000

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. T., právně zastoupeného JUDr. J. Z., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci 30. 3. 2000, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 11. 8. 2000, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. , vydaného ve věci Krajského obchodního soudu v Brně, sp. zn. , a to pro porušení d (dále jen " ") a y ČR.

Stěžovatel přitom argumentuje tím, že z vážných zdravotních důvodů, kdy byla narušena jeho schopnost správného uvažování a rozhodování, podal opožděně námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 31. 3. 1998, č.j. - 13, vydanému Krajským obchodním soudem v Brně, přičemž opomněl pro tytéž důvody podat návrh na prominutí zmeškání lhůty pro podání námitek. Uvedený soud usnesením ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. , námitky proti citovanému směnečnému platebnímu rozkazu odmítl pro opožděnost. Zdravotní problémy odezněly až v červenci roku 1998, kdy podal, spolu s návrhem na prominutí zmeškání lhůty, odvolání proti uvedenému usnesení k Vrchnímu soudu v Olomouci, ve kterém již své námitky řádně zdůvodnil. Soud druhého stupně však usnesení Krajského obchodního soudu v Brně potvrdil. Dle názoru stěžovatele bylo porušeno právo na soudní ochranu tím, že tento soud interpretoval ustanovení příliš formálně, bez ohledu na okolnosti, které uvedl ve svém odvolání ze dne

9. 7. 1998.

Ze spisu Ústavního soudu vyplynulo, že Vrchní soud v Olomouci své rozhodnutí odůvodnil tím, že lhůta pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu uplynula dne 20. 4. 1998, přičemž námitky byly podány poště k přepravě dne 21. 4. 1998. Zákonná lhůta pro jejich podání marně uplynula, a tak soud prvního stupně tyto námitky správně, tj. v souladu s , odmítl. Dále

ve svém rozhodnutí vyjádřil názor, že podmínky pro prominutí zmeškání lhůty podle ustanovení nejsou dány, neboť návrh na prominutí zmeškání lhůty je třeba podat do 15 dnů po odpadnutí překážky a zejména je třeba s ním spojit zmeškaný úkon. Stěžovatel návrh na prominutí nepodal spolu s námitkami, ale až v odvolání, v důsledku čehož není možné k tomuto návrhu přihlédnout.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. K takovémuto porušení by mohlo dojít také v případě, že by obecné soudy při rozhodování v dané věci v rozporu s principem řádného a spravedlivého procesu nevycházely ze zákonného procesněprávního rámce.

V daném případě však Ústavní soud vybočení z procesněprávního rámce nezjistil. Protože námitky proti shora uvedenému platebnímu rozkazu byly podány

po lhůtě uvedené v , Krajský obchodní soud v Brně v souladu s odmítl námitky jako pozdě podané. S ohledem na věcnou správnost tohoto rozhodnutí nezbylo Vrchnímu soudu v Olomouci než usnesení soudu prvního stupně dle potvrdit. Pokud jde o námitky stěžovatele, týkající se názoru soudu druhého stupně na otázku prominutí zmeškané lhůty ve smyslu , je třeba poznamenat, že k rozhodování o návrhu stěžovatele v této věci je příslušný soud prvního stupně. Ten je tedy je povinen rozhodnout tom, zda předpoklady ohledně prominutí zmeškání lhůty pro podání námitek jsou dány.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by činností jednajících orgánů došlo k porušení právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, konkr. y a y ČR. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 16. ledna 2001