Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 9/2000

Plénum Ústavního soudu

rozhodlo dnešního dne ve věci návrhu

Ph.Dr. V. H., na zrušení ustanovení § 83 odst. 1 zákona č.

, o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, za

účasti účastníků řízení Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu

České republiky a vedlejšího účastníka řízení, Okresního soudu

v Lounech, takto:

Ustanovení ,o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem 28.února 2002.

Odůvodnění

Navrhovatel dne 4. 2. 2000 podal ústavní stížnost směřující

proti rozhodnutí o přestupku Policie ČR - dopravního inspektorátu

Městského ředitelství Brno ze dne 6. 10. 1999, sp. zn.

MRBM-1216/DI-PŘ-99, kterým bylo v přestupkovém řízení rozhodnuto

o přestupku, a navrhovateli byla uložena pokuta ve výši 2000 Kč

a stanovena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 500 Kč podle

ustanovení , o přestupcích, ve

znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost dále směřovala i proti

rozhodnutí Policie ČR - dopravního inspektorátu Správy

Jihomoravského kraje v Brně ze dne 7. 12. 1999, sp. zn.

PJM-890/DS-odv-99, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatele

proti rozhodnutí o přestupku. S ohledem na ustanovení § 83 odst.

1 , o přestupcích, ve znění pozdějších

předpisů, podal navrhovatel spolu s ústavní stížností návrh na

zrušení tohoto ustanovení.

Ustanovení ,

o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, znemožňuje přezkum

výše uvedených rozhodnutí soudem, neboť se jedná o přestupek

kvalifikovaný dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, ve

znění pozdějších předpisů, za který nelze uložit pokutu vyšší než

2 000 Kč nebo zákaz činnosti. Ustanovení § 83 odst. 1 zákona č.

, o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů zní:

§ 83

Přezkoumávání rozhodnutí o přestupku soudem

(1) Soud nepřezkoumává rozhodnutí o přestupku, za nějž nelze

uložit pokutu vyšší než 2000 Kč nebo zákaz činnosti; to neplatí,

bylo-li vysloveno propadnutí věci nebo zabrání věci, jejíž hodnota

přesahuje částku 2000 Kč.

Navrhovatel má za to, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno

jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"),

publikované pod č. 209/1992 Sb., a závazné dle y ČR,

které vyžaduje, aby byla zajištěna alespoň jedna instance, která

je buď soudem nebo jiným nezávislým a podle zákona ustanoveným

orgánem a která věc projedná v plné jurisdikci a bude tedy nalézat

také o otázkách skutkových. Vzhledem k tomu, že Úmluva má přednost

před zákonem, využil navrhovatel možnosti dané mu stanovením § 64

odst. 1 písm. d) , o Ústavním soudu, ve

znění pozdějších předpisů, (dále jen "")

a spolu s ústavní stížností podal návrh na zrušení ustanovení §

83 odst. 1 , o přestupcích, ve znění

pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu II. senát Ústavního soudu

posoudil splnění podmínek podle ustanovení § 74 zákona o Ústavním

soudu. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným

navrhovatelem, který byl řádně zastoupen, návrh není nepřípustný

a Ústavní soud byl k jeho projednání příslušný.

Protože k tvrzenému zásahu do základního práva došlo za přímé

aplikace ustanovení, které je předmětem návrhu, došel II. senát

Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §

78 odst. 1 . Proto řízení o ústavní

stížnosti svým usnesením ze dne 29. 2. 2000, č. j. II. ÚS

71/2000-9, přerušil a návrh na zrušení ustanovení § 83 odst. 1

, o přestupcích, postoupil plénu Ústavního

soudu k rozhodnutí podle písm. a)y ČR

I.

Shora uvedenými rozhodnutími byla navrhovateli uložena pokuta

ve výši 2000 Kč za údajný dopravní přestupek, když dle tvrzení

policisty dne 1. 6. 1999 v 17.34 hod. jako řidič osobního

motorového vozidla tovární značky RENAULT Espace, SPZ: BZL 50-40,

jel v Brně po ulici, kde je povolena nejvyšší rychlost 60

km/hod., rychlostí 80 km/hod. Tato rychlost byla naměřena, dle

závěrů policejních orgánů, měřícím zařízením Ramer 7M-VB. Ve

skutečnosti, že celý závěr správního orgánu o vině navrhovatele

byl postaven pouze na tvrzení jednoho policisty, který tímto svým

tvrzením dokladoval přestupek stěžovatele proti bezpečnosti

a plynulosti silničního provozu, spatřuje navrhovatel porušení

základních zásad obsažených v ustanovení odst.

4 , o správním řízení, které stanoví, že

rozhodnutí správních orgánů musí vycházet ze spolehlivě zjištěného

stavu věci a dále zásady, že řízení je třeba vést tak, aby

posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodování, aby přijatá

rozhodnutí byla přesvědčivá a vedla občany a organizace

k dobrovolnému plnění jejich povinností.

II.

Usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2000, sp. zn. Pl. ÚS

12/2000, byl odmítnut návrh navrhovatele Okresního soudu v Lounech

na zrušení ustanovení ,

o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že navrhovatel

má podle ustanovení právo

účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník.

Poté se Ústavní soud obrátil na účastníky řízení, a to

Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, na Senát Parlamentu ČR, a na

vedlejšího účastníka řízení Okresní soud v Lounech, s žádostí

o písemné vyjádření k návrhu, když účastníkem řízení je též ten,

kdo zákon nebo jiný předpis, jehož zrušení je navrhováno, vydal

a vedlejším účastníkem oprávněný navrhovatel, jehož návrh byl

odmítnut jako nepřípustný, neboť Ústavní soud v téže věci již

jedná.

Za Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR se vyjádřil její

předseda Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., který uvedl, že při

posuzování návrhu sehrává podstatnou roli nález Ústavního soudu č.

2/2000 Sb., na který se ve svém podání odvolává i navrhovatel.

Tímto nálezem byla ke dni vyhlášení zrušena část ustanovení § 248

odst. 2 písm. e) , ,

ve znění pozdějších předpisů, čímž byl zredukován rozsah

rozhodnutí správních orgánů, které se v rámci správního soudnictví

nepřezkoumávají. V závěru odůvodnění se Ústavní soud zabýval

i otázkou přezkoumatelnosti pořádkových pokut ve srovnání

s peněžitými tresty, ukládanými podle ustanovení § 53 trestního

zákona, a které jsou v režimu čl. 6 Úmluvy, a došel k závěru, že

"není rozumný důvod, proč by tomu tak nemělo být i v případě

pořádkových pokut i přestupků, a to i těch, u nichž pokuta

nedosáhne stanovené výše podle § 83 odst. 1, protože každá sankce

za přestupek je v režimu Úmluvy". Důvodová zpráva k přestupkovému

zákonu konstatuje, že se navrhuje přezkoumání správního rozhodnutí

o přestupku soudem, ne však u všech, ale pouze u těch, které mají

závažnější ekonomický dopad na přestupce za předpokladu, že tato

osoba využila předtím řádného opravného prostředku podle správního

řádu. Zavedení tohoto institutu je podle důvodové zprávy žádoucí

v zájmu zabezpečení zákonnosti v rozhodování a při sjednocování

postupu správních orgánů nezávislým státním orgánem. Zákon

o přestupcích byl schválen potřebnou většinou členů zákonodárného

sboru dne 17. 5. 1990, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli

a řádně vyhlášen. Za tohoto stavu věci nelze než vyjádřit

stanovisko, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý

zákon je v souladu s u ČR, ústavním pořádkem a právním

řádem. Je na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem

posoudil ústavnost tohoto zákona a vydal příslušné rozhodnutí.

Za Senát Parlamentu ČR se vyjádřila jeho předsedkyně Ph.Dr.

Libuše Benešová, která uvedla, že ustanovení § 83 odst. 1 je

součástí zákona o přestupcích ode dne přijetí tohoto zákona Českou

národní radou, t. j. dne 17. 5. 1990, a doznalo do současnosti

jediné změny, uskutečněné , který byl přijat

dne 27. 1. 1993. Uvedená novela změnila v citovaném ustanovení

výše zmíněnou podmínku pro přezkoumání rozhodnutí o přestupku

soudem z pozice "byla uložena pokuta vyšší" na pozici "za nějž lze

uložit pokutu vyšší". Platná právní úprava zákonodárství v České

republice je dánau ČR, která nabyla účinnosti dnem 1. 1.

1993. ČR v stanoví, že zákonodárná moc náleží

Parlamentu, který je tvořen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

K ustavení Senátu jako druhé z komor Parlamentu však nedošlo dnem

nabytí účinnostiy ČR, ale později. První volby do Senátu se

konaly v listopadu 1996. Poté prezident republiky v souladu s čl.

107 odst. 2 y ČR svým rozhodnutím ze dne 29. 11. 1996,

publikovaným pod č. 292/1996 Sb., svolal zasedání Senátu

a stanovil den jeho zahájení na 9. 12. 1996. Ustavující schůze

Senátu se konala ve dnech 18. až 20. 12. 1996. Z porovnání výše

uvedených skutečností vyplývá, že zákony, které zakládají

(novelizují) návrhem napadené ustanovení, byly přijaty (vydány)

před ustavením Senátu. Protože v souladu s y ČR se

dnem účinnostiy ČR Česká národní rada stala Poslaneckou

sněmovnou a v souladu se stejným ustanovením tato komora

vykonávala do doby ustavení Senátu jeho funkce, přísluší

s přihlédnutím k ustanovení ,

Poslanecké sněmovně rovněž obsahové vyjádření k předmětné věci.

Okresní soud v Lounech, jako vedlejší účastník řízení, ve

svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 15. 5. 2000 uvedl, že

podle ustálené soudní praxe Evropského soudu pro lidská práva se

pojem trestního obvinění podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy

vztahuje na obvinění z protiprávního jednání, jehož postih je

vnitrostátními právními předpisy definován jako preventivní

a zároveň i represivní opatření veřejné moci a za jehož spáchání

se ukládá sankce, kterou se citelně zasahuje do občanských práv

odpovědného subjektu, přičemž tento zásah nemusí spočívat pouze

v odnětí svobody, ale například i v zaplacení pokuty. Podle takto

stanovených kritérií má v našem právním řádu povahu trestního

obvinění i obvinění z jakéhokoliv přestupku, jehož skutková

podstata je obsažena v zákoně o přestupcích či jiném zákoně, a to

bez ohledu na výši sankce, jaká může být osobě obviněné

z přestupku uložena. Tento názor vyplývá z definice pojmu

přestupku, jakož i z charakteru a druhu sankcí, které lze za

přestupek uložit (§ 2 odst. 1, § 11 zákona o přestupcích).

Napadené ustanovení zákona o přestupcích je v rozporu i s čl. 36

odst. 1 a 2y a , 4 y ČR. Odepření soudního

přezkumu u specifikovaných přestupků způsobuje také nerovnost

v právech osob, které jsou uznány vinnými z přestupku, přičemž

tato nerovnost nemá v demokratickém právním státě žádné legitimní

opodstatnění. Tím dochází i k porušení ustanovení y.

Navíc může nastat situace, kdy osoba je jedním rozhodnutím uznána

vinnou ze spáchání několika přestupků, z nichž některé podléhají

soudnímu přezkumu a rozhodnutí o nich mohou být tedy soudem

zrušena, a jiné, méně závažné, jsou ze soudního přezkumu vyloučena

a rozhodnutí o nich zůstávají nedotčena, což způsobuje těžko

řešitelné problémy. Podle názoru Okresního soudu v Lounech je tak

ustanovení , o přestupcích, ve

znění pozdějších předpisů, v rozporu s ústavními zákony

a mezinárodní smlouvou podle y ČR. Proto Okresní soud

v Lounech navrhl zrušení napadeného ustanovení zákona

o přestupcích.

III.

Ústavní soud v řízení o zrušení zákonů a jiných právních

předpisů posuzuje obsah zákona nebo jiného právního předpisu podle

hledisek obsažených v ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním

soudu, tj. z hlediska jejich souladu s ústavními zákony,

mezinárodními smlouvami podle y ČR.

Pokud jde o ústavnost obsahu ustanovení § 83 odst. 1 zákona

č. , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,

dospěl Ústavní soud k závěru, aniž by považoval za nutné zkoumat

všechny ústavní aspekty tohoto problému, že jde především

o porušení rovnosti v právech vůči veřejné moci podle čl. 1

ve spojení s porušením práva na spravedlivý proces podle

čl. 6 odst. 1 Úmluvy a napadené ustanovení není v souladu ani

s a 2y z důvodu porušení práva na soudní

a jinou právní ochranu a stejně tak je v rozporu s čl. 1 a čl. 4

ČR a návrhu je proto třeba vyhovět.

Článek 1 a 4y ČR zní:

1. Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní

stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. 4.

Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

Článek 1y zní:

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.

Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné,

nepromlčitelné a nezrušitelné.

Článek 36 odst. 1 a 2y upravuje právo na soudní

a jinou právní ochranu a zní:

1. Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva

u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech

u jiného orgánu. 2.Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen

rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby

přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon

jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání

rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podley.

Článek 6 Úmluvy upravuje právo na spravedlivý proces

a odstavec 1 tohoto článku pak zní:

1. Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě,

veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným

soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech

nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění

proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk

a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části

procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní

bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují

zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo,

v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem

ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům

spravedlnosti.

Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení, právo na

spravedlivý proces, jehož podstatnou složkou je právo na

projednání věci nezávislým soudem, zaujímá v demokratické

společnosti význačné místo. Dotčená osoba musí mít možnost nechat

rozhodnutí přijaté proti ní přezkoumat soudem, který splňuje

záruky čl. 6 odst. 1 Úmluvy. V projednávaném případě však

navrhovatel neměl možnost nechat přezkoumat rozhodnutí o přestupku

nezávislým a nestranným soudem.

Odepření soudní ochrany ve věcech přezkumu rozhodnutí orgánů

veřejné správy je možné v případě, že tak stanoví zákon. Není to

však možné v případě, že se jedná o rozhodnutí, která se týkají

základních práv a svobod podle y,y ČR a mezinárodních

smluv podle y ČR. Jakýkoli jiný postup je v rozporu

s a 2 a y ČR. Každá fyzická i právnická

osoba má v České republice ústavně zaručené právo na spravedlivý

proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

V případě rozhodnutí o přestupcích však toto právo ustanovení

, o přestupcích, ve znění

pozdějších předpisů, nezaručuje, neboť je jím odňato právo nechat

přezkoumat rozhodnutí orgánu veřejné správy nezávislým

a nestranným soudem.

Ústavní soud v tomto případě vyšel i z judikatury Evropského

soudu pro lidská práva ve Štrasburku (např. rozsudek ve věci Lauko

proti Slovensku ze dne 2. 9. 1998, rozsudek ve věci Kadubec proti

Slovensku z 2. 9. 1998), podle které v případech, kdy stěžovatel

neměl možnost nechat přezkoumat rozhodnutí o přestupku nezávislým

a nestranným soudem, bylo právo stěžovatele na projednání jeho

záležitosti nezávislým a nestranným soudem zneuznáno, čl. 6 odst.

1 Úmluvy je aplikovatelný a byl porušen.

V režimu čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy jsou tedy

i přestupky, za které nelze uložit pokutu vyšší než 2000 Kč nebo

zákaz činnosti. Proto ustanovení

Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, které ze

soudního přezkumu vylučuje rozhodnutí o přestupku, za nějž nelze

uložit pokutu vyšší než 2000 Kč nebo zákaz činnosti, s výjimkou

těch případů, kdy bylo vysloveno propadnutí věci nebo zabrání

věci, jejíž hodnota přesahuje částku 2000 Kč, je v rozporu

s ustanovením čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy.

Napadené ustanovení , o přestupcích,

ve znění pozdějších předpisů, je v rozporu i s čl. 36 odst.

1 a 2 y. Vyloučení soudní ochrany u přezkumu rozhodnutí ve

věcech některých přestupků totiž zasahuje do základního práva na

soudní ochranu a ve svém důsledku je pak v kolizi i s čl. 1 a 4

ČR.

Ústavní soud se již dále nezabýval dalšími námitkami

navrhovatele, týkajícími se zásady spolehlivě zjištěného stavu

věci, zásady, že řízení je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru

občanů ve správnost rozhodování, aby přijatá rozhodnutí byla

přesvědčivá a vedla občany a organizace k dobrovolnému plnění

jejich povinností, když jediným řešením je zrušení ustanovení §

83 odst. 1 , o přestupcích, ve znění

pozdějších předpisů, a umožnění tak soudní kontroly rozhodnutí

o přestupcích vydaných v oblasti správního práva.

Ze všech uvedených důvodů plénum Ústavního soudu konstatuje,

že ustanovení , o přestupcích,

ve znění pozdějších předpisů, je protiústavní a proto Ústavní soud

rozhodl o jeho zrušení.

Ústavní soud si je vědom změny právní situace, kterou vyvolá

jeho rozhodnutí o zrušení ,

o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a proto napadené

ustanovení zrušil ke dni 28. 2. 2002.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 17. 1. 2001