Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 551/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 4. 2000, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 3. 1999, č. j. -46, spojeným s návrhem na zrušení věta druhá , mimo ústní jednání, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel bez právního zastoupení napadl ústavní stížností rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 4. 2000, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 3. 1999, č. j. -46, a kterým nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na připuštění dovolání. Stěžovatel v řízení před odvolacím soudem požádal o připuštění dovolání, čemuž ale odvolací soud ve výroku rozsudku nevyhověl. Stěžovatel tvrdí, že tímto výrokem krajského soudu bylo zasaženo do jeho základních práv zaručených v d a v y ČR.

Tento návrh posoudil Ústavní soud následujícím způsobem. V případě, že účastník řízení požádal o připuštění dovolání, postupoval v souladu s ustanovením , ve znění V případě, že odvolací soud jeho návrhu nevyhověl, měl odvolatel možnost obrátit se na dovolací soud podle ustanovení Pokud této zákonné možnosti nevyužil, nedošlo ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, k vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je prostředkem ultima ratio, kterým je možno zcela výjimečně zasáhnout do právního stavu zjednaného pravomocným rozhodnutím.

Povinností stěžovatele bylo proto vyčerpat všechny mu dostupné procesní prostředky včetně dovolání, pokud je na jeho projednání nárok. Tak tomu bylo v předmětném sporu, neboť stěžovatel požádal Krajský soud v Plzni o připuštění dovolání, čímž si takový zákonný nárok zjednal. Ten mu ale ve stížností napadeném rozhodnutí nevyhověl, ačkoli potvrdil rozsudek soudu 1. instance. Jestliže tedy stěžovatel opírá svou stížnost mimo jiné o argument, podle kterého obecné soudy rozhodovaly na základě nesprávného právního posouzení věci (povaha lhůty podle a její důsledky), a přitom se jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, měl zde zákonem zaručený prostředek, kterým se mohl proti takovému postupu obecných soudů bránit. O ústavní stížnosti, která by byla podána souběžně s dovoláním, by mohlo být rozhodnuto teprve v případě, že by Nejvyšší soud dovolání neshledal přípustným.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) nemůže nahrazovat Nejvyšší soud při hodnocení toho, co je z hlediska jednotné judikatury obecných soudů otázkou po právní stránce zásadního významu. K řešení těchto sporných právních otázek je určeno v případě potvrzujících rozsudků a usnesení odvolacích soudů dovolání podle , popř. Protože stěžovatel zákonem založenou procesní možnost dovolat se nevyužil, nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že jeho podání nesplňuje podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podle , o Ústavním soudu, ve znění , ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou.

Protože se stěžovatel s dovoláním na Nejvyšší soud ani neobrátil, nepřicházelo do úvahy, že by se Ústavní soud mohl zabývat jeho návrhem na zrušení věta druhá o povinném zastoupení dovolatele advokátem. Stejně tak nebylo třeba zabývat se otázkou dodržení lhůty k podání návrhu ve smyslu , ve znění , a skutečností, že stěžovatel nebyl zastoupen stanoveným způsobem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2001 Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu