Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 704/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele Domácí potřeby Morava, a. s., zastoupeného JUDr. M. J., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 27. 10. 1998, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel Domácí potřeby Morava, a. s., se obrátil na Ústavní soud svým návrhem ústavní stížnosti, v níž vznáší námitky proti výše uvedeným napadeným rozhodnutím a uvádí, že oba soudy, jako orgány veřejné moci, svým rozhodnutím porušily jeho ústavně zaručené právo plynoucí z a d. Jednalo se o to, že Krajský soud v Ostravě nařídil podle směnečného platebního rozkazu výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí stěžovatele, zapsaných u Katastrálního úřadu v O. a v ústavní stížnosti blíže popsaných, pro uspokojení pohledávky oprávněného, tj. M. Banky, a. s., nyní JUDr. K. K. jako správce konkursní podstaty úpadce M. Banky, a. s.

Ústavní soud se seznámil s návrhem ústavní stížnosti a s rozhodnutími obecných soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. K podanému návrhu konstatoval, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje jejich hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody, zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci především tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

K namítanému porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení d je třeba vycházet z toho, že rozsah práva není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci, tedy fyzické nebo právnické osobě, zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že z obsahu návrhu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy a jimiž se tyto soudy zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. Ústavní soud má za to, že v řízení před obecnými soudy bylo postupováno v souladu s předmětem a účelem , případně ostatními procesními předpisy, a k rozporu s principy řádného a spravedlivého procesu nedošlo. Rozbor celého případu, provedený v usnesení o dovolání Nejvyšším soudem ČR, s nímž se Ústavní soud ztotožňuje, přispěl pak k jednoznačnému posouzení a odstranění nejasností.

Pokud jde o namítané porušení čl. 11 odst. 1, neshledal Ústavní soud tuto námitku důvodnou. Samotnou peněžitou pohledávku vůči majiteli nemovitosti nelze subsumovat pod právo vlastnictví. Právní teorie i soudní praxe je jednotná v názoru, že peněžitá pohledávka je vztahem závazkovým (srov. § 488 a násl. obč. zákona) a nikoliv právem věcným a nemůže požívat ochrany, která je zaručena právu vlastnickému (srov. usnesení

sp. zn.

). Na tom nic nemění skutečnost, že byl podán návrh na exekuci prodejem dotčené nemovitosti. Ochranu závazkového vztahu, tj. uznání existence a vynutitelnosti plnění pohledávky či základní právo odporovatelnostid ani jiný právní předpis neznají. Ani námitku porušení d nelze akceptovat. Navíc Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že d chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, jehož povaha je sporná a případně je předmětem projednávání obecných soudů.

Z návrhu ústavní stížnosti tedy nevyplývá, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavních práv stěžovatele a Ústavní soud byl nucen tento návrh pokládat za zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2001 JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu