Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 416/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Z. a M. R., obou zastoupených JUDr. Z. N., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 1. června 2000, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 10. 1. 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí v podstatě ve shodě se zákonem

[§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadli stěžovatelé pravomocné usnesení Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 1. června 2000 (Zn 291/99-8) a tvrdili, že tímto rozhodnutím zmíněné státní zastupitelství porušilo jejich ústavně chráněné právo plynoucí z ustanovení d; podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označeného práva došlo tím, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím státní zastupitelství zamítlo jejich stížnost do usnesení Policie ČR, Obvodního oddělení v Židlochovicích (ze dne 22. února 2000, čj. ORBO-328/ŽI-TČ-99), jímž bylo ve smyslu ustanovení tr. ř. odloženo trestní stíhání (pro podezření z trestného činu neoprávněného užívání cizí věci - tr. zák.) vůči statutárnímu zástupci s. p. Lesy České republiky a dalším. Podle výrokové části usnesení policejních orgánů inkriminovaného trestného činu se - spolu s dalšími - měli statutární zástupci Lesů České republiky, s. p., dopustit tím, že neoprávněně užívají pozemky stěžovatelů.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Odhlédnuto od toho, že ústavní stížností napadené rozhodnutí je ve shodě se zákonem dostatečně a výstižně odůvodněno ( tr. ř.), stěžovatelé přehlíží, že pro subsidiární povahu ústavního soudnictví a v intencích (č. , ve znění pozdějších předpisů) lze ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí orgánů veřejné moci podat teprve tehdy, jestliže stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( zákona); ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu takovými prostředky v intencích zákona rozumí se nejen procesní prostředky opravné, ale také ty, které svou povahou k ochraně tvrzeně porušeného práva mohou vést. Cítí-li se stěžovatelé ohroženi ve svém vlastnickém právu k nemovitostem, mají ex lege k dispozici procesní prostředky vyplývající z obecné ochrany vlastnictví ( o. z.), které jsou s to jeho účinnou ochranu vyvolat, neboť jako procesní prostředky trestního práva, ostatně sledující také jiné než individuálně určené cíle, nejsou ochranou jedinou, nadto vyloučenou.

Protože z odůvodnění ústavní stížnosti, směřující proti věcné správnosti či legalitě

(k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), a jí napadeného rozhodnutí orgánů veřejné moci, stejně jako z jeho odůvodnění neplyne nic, co by nasvědčovalo jinému porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelů, to ostatně nebylo stěžovateli ani tvrzeno, a proto byla posuzovaná ústavní stížnost pro nevyčerpání všech procesních prostředku shledána jako nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona).

O nepřípustné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43

odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, aniž by se jevilo účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci jejich zástupce (§ 31 odst. 1 zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 10. ledna 2001