Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 695/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele T., s. r. o., zastoupeného jednatelem ing. J. Š., právně zastoupeného JUDr. K. Š., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne

5. 9. 2000, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud svým návrhem ústavní stížnosti, v níž vznáší námitky proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Plzni, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 22. 9. 1997, a rozhodnutím Finančního úřadu v Rokycanech ze dne 3. 6. 1996 a uvádí, že podle jeho názoru tyto tři orgány veřejné moci svým rozhodnutím porušily ústavně zaručená práva, která vyplývají pro stěžující si společnost z ustanovení , , a d.

Jednalo se o to, že stěžovatel zakoupil v roce 1993 nemovitosti v katastrálním území Rokycany a prodávající podnik M. Rokycany zaplatí v témže roce daň z převodu nemovitostí. V roce 1994 finanční úřad zjistil, že stěžovatel byl v době vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí společností se zahraniční majetkovou účastí a tato skutečnost měla podstatný vliv na vyměření daně u kupujícího, a to podle ustanovení

vyhl. č. , ve znění vyhl. č. O stanovení této daně byl pak veden spor mezi výše uvedenými účastníky, o němž bylo rozhodnuto napadeným pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni.

Ústavní soud se seznámil s návrhem ústavní stížnosti a s rozhodnutími správních orgánů a obecného soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. K podanému návrhu konstatoval, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje jejich hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody, zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci především tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nejprve se Ústavní soud zabýval otázkou, zda došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení d. Činí tak obvykle i bez návrhu stran, protože uvedený rozsah práva není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci, tedy fyzické nebo právnické osobě, zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale že se v něm uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že z obsahu návrhu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel opakuje námitky, které vznášel již v předchozím řízení před správními orgány či obecným soudem a konstatoval, že se jimi tyto orgány zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. Ústavní soud má za to, že v řízení před obecným soudem bylo postupováno v souladu s předmětem a účelem , případně ostatními procesními a příslušnými hmotněprávními předpisy, a k rozporu s principy řádného a spravedlivého procesu nedošlo. Rozbor celého případu, provedený v rozsudku krajského soudu, s nímž se Ústavní soud ztotožňuje, přispěl pak k jednoznačnému posouzení a odstranění nejasností, zejména pokud jde o zamezení dvojího zdanění a porušení rovnosti stran podle d.

Pokud jde o namítané porušení d, neshledal Ústavní soud tuto námitku důvodnou. Samotnou peněžitou či daňovou pohledávku vůči majiteli nemovitosti nelze subsumovat pod právo vlastnictví. Právní teorie i soudní praxe je jednotná v názoru, že peněžitá pohledávka je vztahem závazkovým (srov. a násl. obč. zákona) a nikoliv právem věcným a nemůže požívat ochrany, která je zaručena právu vlastnickému (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

). Ochranu závazkového vztahu, tj. uznání existence a vynutitelnosti plnění pohledávky či základní právo odporovatelnostid ani jiný právní předpis neznají.

Pokud jde o porušení a , jejichž aplikace není v ústavní stížnosti ani blíže specifikována, Ústavní soud takové porušeníd nezjistil.

Z návrhu ústavní stížnosti tedy nevyplývá, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavních práv stěžovatele a Ústavní soud byl nucen tento návrh pokládat za zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2001 JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu