Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 624/2000

Ústavní soud rozhodl dne 21. prosince 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. P.Č., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. července 2000, č. j. -332, a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. května 1999,

č. j. -309, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. července 2000, č. j. -332, a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. května 1999, č. j. -309, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soudy ve svém rozhodování neposkytly ochranu jeho právům, do nichž zasáhly v dřívější době, a tak i nyní jednaly v rozporu s u a d. S ohledem na ustanovení zákonů, která obsahují pojmy "věci rozhodnuté", "promlčení" a "prekluze", navrhl jejich zrušení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. května 1999, č. j.

-309, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. července 2000, č. j.

-332, bylo zjištěno, že soud I. stupně zamítl návrh stěžovatele, jímž se domáhal náhrady škody po Věznici Vinařice částkou 574.087,- Kč, dále pak návrh proti České republice - Ministerstvu vnitra se sídlem v Praze - na náhradu ztráty na výdělku za dobu od 1. února 1989 do 23. ledna 1990, přičemž řízení ohledně takové náhrady, uplatněné za dobu od 23. ledna 1985 do konce ledna 1989 zastavil, stejně jako řízení o částce 155.913,-Kč. Žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Rozsudek Okresního soudu v Kladně napadl stěžovatel odvoláním, jež směřovalo pouze do výroku o zamítnutí návrhu a zastavení řízení, směřujícímu proti České republice - Ministerstvu vnitra. Nebylo zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a rozhodnutí v předmětné věci dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a zasáhly tak do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává. Odvolací soud přezkoumal napadené výroky soudu I. stupně a změnil je v souladu s ustanovením a 159 odst. 3 , své rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí soudu I. stupně, výrokům, jež stěžovatel nenapadl odvoláním, byla odmítnuta dle citovaného zákona.

S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti a zjištění, že stěžovatel není tedy ani oprávněn k podání návrhu na zrušení části zákona [ , ], Ústavní soud jej nevyzýval k odstranění vad plné moci a podaného návrhu (na zrušení pojmů "věci rozhodnuté, promlčení a prekluze", který je zcela neurčitý a neobsahuje podstatné náležitosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2000