Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 233/2000

Ústavní soud rozhodl dne 21. prosince 2000 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A.,

a. s., zastoupené JUDr. J. B., advokátem, proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. prosince 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. prosince 1999 (-19) a tvrdila, že jmenovaný soud svým rozhodnutím porušil její ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 11

odst. 5d; podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že obecný soud rozhodující ve stěžovatelčině věci v režimu správního soudnictví její žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (Finančnímu ředitelství v Hradci Králové) zamítl, ačkoli pro takový výrok nebyly dány zákonné podmínky. V obsáhlé polemice s rozhodovacími důvody jak správních orgánů, tak obecného soudu, stěžovatelka - stručně shrnuto - vytýká všem orgánům veřejné moci v její (daňové) věci rozhodujícím, že přes úplnost a správnost jejího daňového přiznání doměřily jí daň podle pomůcek ( ), a to přesto, že ve smyslu ustanovení označeného zákona splnila všechny povinnosti, které jí zákon v souvislosti s daňovou povinností ukládá. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, který k jejím námitkám nepřihlédl, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle rozhodovacích důvodů, vyložených v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, obecný soud stěžovatelčinu žalobu zamítl proto, že pro výsledky dokazování ve správním řízení ( ) shledal u správce daně důvodné pochybnosti

o správnosti a pravdivosti stěžovatelčina daňového přiznání, a protože stěžovatelka, přes výzvu správce daně, své daňové přiznání nedoložila potřebnými podklady, které by pochybnosti správce daně rozptýlily, vyměřil správce daně stěžovatelce daň podle pomůcek (§ 44 odst. 2 označeného zákona); podle podrobně rozvedeného odůvodnění rozhodnutí obecného soudu stalo se tak ve shodě se zákonem.

Jestliže stěžovatelka v odůvodnění své ústavní stížnosti opakuje tvrzení a námitky, jimiž podložila svou žalobu, a s nimiž se obecný soud vyčerpávajícím způsobem vypořádal

( ), nutno její tvrzení pokládat za pouhou (opakovanou) polemiku s rozhodovacími důvody obecného soudu, které nadto přehlíží ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů Ústavnímu soudu nepřísluší (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další).

Tvrzení stěžovatelky, že posuzované rozhodnutí obecného soudu porušilo především její právo plynoucí z d proto neobstojí, stejně jako nedůvodný je stěžovatelčin odkaz na porušení a 3, příp. d; daň byla stěžovatelce doměřena v intencích zákona (d), státní moc (finanční orgány) zákonem předepsaným způsobem daň stěžovatelce předepsala (d) a aplikace zásad plynoucích z d je v daňových věcech (vztazích) pojmově vyloučena, neboť povinnost platit daně vyplývá ze zákona.

Pro důvody takto vyložené byla stěžovatelčina ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána především konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 21. prosince 2000