Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 605/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci stěžovatelů L. H., ing. S. V., K. H. a J. H., všech zastoupených J. H., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. , a o návrhu na zrušení ustanovení písmeno a) ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 10. 10. 2000, které došlo Ústavnímu soudu dne 11. 10. 2000.

Svým podáním se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 3. 11. 1998, sp. zn. , a to tak, že návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům (nyní stěžovatelům) Kč spolu s 26% úrokem z prodlení od 1. 6. 1998, se zamítá. Dále se stěžovatelé domáhají zrušení shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto jejich dovolání proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.

Stěžovatelé tvrdí, že rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové byla porušena jejich ústavně zaručená práva daná u ČR v (Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana) a d v (Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.) a odst. 3 (Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.) a (Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu).

Stěžovatelé mají za to, že rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR , které se opírá o ustanovení byla rovněž porušena jejich ústavně zaručená práva, když předmětné ustanovení je v rozporu s d v (Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.), (Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu...) a (Všichni účastníci jsou si v řízení rovni).

K rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatelé namítají, že při koupi nemovitosti od žalovaného kladli hlavní důraz na to, aby převáděné nemovitosti byly prosty právních a faktických vad, a žalovaný jim vědomě zamlčel skutečnost umístění domu č. p. 388 na p. č. 60/3 a skutečnost, že je spolu se svojí manželkou spoluvlastníkem této parcely. Dle stěžovatelů bylo popsané jednání žalovaného v rozporu s dobrými mravy a rovněž v rozporu s dobrými mravy je i rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové.

K rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který ve smyslu ustanovení (dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím Kč 20 000,-- a v obchodních věcech Kč 50 000,--) odmítl jejich dovolání, namítají diskriminaci danou v tom směru, že osoba, vlastnící finanční prostředky v řádu milionů korun, v případě sporu konkrétní procesní právo má, zatímco osoba vlastnící finanční prostředky pouze v hodnotě desítek tisíc korun, v případě sporu souvisejícím s takovým majetkem, určité procesní právo již nemá. Stejnou diskriminaci je třeba spatřovat v povaze zúčastněné osoby, neboť spory osob právnických, kde sporná částka nepřesahuje Kč 50 000,--, jsou z možnosti podat odvolání vyloučeny, zatímco v případě osob fyzických jsou vyloučeny "pouze" takové spory, jejichž hodnota nepřesahuje hranici Kč 20 000,--.

Ústavní soud z podaného návrhu ústavní stížnosti zjistil, že ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, podle kterého lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů, byla stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , podána opožděně. Lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě byl rozsudek právnímu zástupci stěžovatelů doručen dne 30. 11. 1999. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 28. 1. 2000. Vzhledem k těmto skutečnostem se Ústavní soud nemohl zabývat meritorním obsahem podaného návrhu vztahujícímu se k tomuto rozsudku.

Ústavní soud se tedy meritorně zabýval napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR, u něhož byla lhůta k podání ústavní stížnosti zachována.

Ústavní soud nejprve k podanému návrhu ústavní stížnosti konstatoval, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, že neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v námitce, že Nejvyšší soud ČR rozhodoval na základě zákonného ustanovení, které tím, že stanoví finanční limity, porušuje rovnost účastníků řízení.

Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové není podle ustanovení a přípustné, když směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto dovolání podle ustanovení , věty první a odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je nutno mít na paměti, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, a proto jeho použití pro jeho mimořádnost zákon připouští jen ve výslovně uvedených případech. Výrazem jeho zvláštního postavení mezi opravnými prostředky je i snaha zákonodárce, aby jeho použití nebylo dáno pro všechna rozhodnutí soudu, ale pouze pro taková, která trpí procesními vadami nebo jsou po právní stránce zásadního významu, nebo u nichž bylo rozhodováno o vyšším peněžitém plnění. Nelze souhlasit se stěžovatelem, že předmětné ustanovení, které omezuje přípustnost odvolání finančním limitem, je diskriminující a porušuje rovnost účastníků řízení, když podle tohoto ustanovení je posuzována přípustnost dovolání jakéhokoliv účastníka řízení.

Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud ČR při svém rozhodování o podaném dovolání postupoval v souladu s předmětem a účelem .

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal, že by napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR došlo k porušení ústavních práv stěžovatelů, musel pokládat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný. Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Pokud jde o návrh na zrušení ustanovení , Ústavní soud konstatuje, že návrh na zrušení ustanovení zákona sleduje osud vlastní ústavní stížnosti a vzhledem k odmítnutí návrhu ústavní stížnosti se Ústavní soud tímto návrhem zabývat ani nemohl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2000

JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu