Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 616/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Sdružení akcionářů Českého národního investičního majetkového fondu, a. s., a Českého národního investičního obchodně-podnikatelského fondu, a. s., zastoupených JUDr. D. M., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 31. března 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 13. 12. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 1999 ( -71), jímž bylo odmítnuto její dovolání proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 31. března 1999 ( -31) a tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo představující "především princip řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z a násl. d, jakož i z y". V další části své ústavní stížnosti pak stěžovatelka vede rozsáhlou skutkovou a právní polemiku se závěry obecných soudů, aniž jakkoliv blíže rozvádí svou ústavněprávní argumentaci.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Senát

v ústním jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [ , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Ústavní stížnost je podána Sdružením akcionářů Českého národního investičního majetkového fondu, a. s., a Českého národního investičního obchodně-podnikatelského fondu, a. s., kteréžto sdružení vystupovalo v řízení před obecnými soudy jako vedlejší účastník na straně žalovaného Českého národního investičního majetkového fondu, a. s., v likvidaci,

IČO: 47285834, v řízení, jehož předmětem bylo rozhodnutí soudu (Krajského obchodního soudu v Praze) o zrušení žalovaného (Českého národního investičního majetkového fondu,

a. s.) a dále o jmenování likvidátora a určení výše jeho odměny. V této části řízení před obecnými soudy vystupovala stěžovatelka na straně žalovaného jako vedlejší účastník ( ). Žalovaný proti rozhodnutí soudu I. stupně odvolání nepodal, resp. podal je pouze zčásti a v průběhu odvolacího řízení je vzal zpět. O takto podaném opravném prostředku žalovaného rozhodl odvolací Vrchní soud v Praze usnesením, jímž odvolací řízení zastavil ( ) a vzhledem k procesnímu úkonu účastníka řízení na straně žalovaného rozhodl odmítavým výrokem o odvolání vedlejšího účastníka, tedy stěžovatelky.

Ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu (označeného shora), eventuelně proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. května 2000 ( -105), byla oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení před těmito soudy, za podmínek stanovených zákonem (§ 27, § 30, § 34, § 72, § 75 zákona). Stěžovatelka, jako vedlejší účastník v řízení před obecným soudem, nemohla nabýt postavení účastníka v odvolacím řízení, popřípadě v řízení o dovolání před Nejvyšším soudem ČR, neboť vedlejší účastník může v souladu s ust. činit úkony toliko v tom rozsahu, které podporují samotného účastníka řízení. Nelze proto dovodit, že by vedlejšímu účastníkovi bylo svěřeno samotné právo opravných prostředků.

Za naznačené situace stěžovatelka nebyla účastníkem opravného řízení před obecnými soudy, a není proto aktivně legitimována k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 1 zákona).

Ústavní stížnost tedy podala stěžovatelka, která nebyla účastníkem řízení před obecnými soudy a o takovéto ústavní stížnosti nelze než rozhodnout odmítavým výrokem

[§ 43 odst. 1 písm. c) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 13. prosince 2000