Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 661/2000

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti I. P., zastoupeného JUDr. I. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.10.2000, sp.zn. a usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14.9.2000, sp.zn. , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti napadá navrhovatel v záhlaví usnesení uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta stížnost navrhovatele proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14.9.2000, sp. zn. .

V odůvodnění návrhu stěžovatel uvádí, že opatřeními vyšetřovatele Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR v Uherském Hradišti ze dne 12.9.2000, 5.10.2000 a 9.10.2000 bylo proti němu vzneseno obvinění pro podezření ze spáchání tr. činů podle ust. § 250 odst. 1, odst. 2, § 248 odst.1, § 248 odst. 1, odst. 2, § 125, § 148 odst. 1, odst. 2 písm. c) a § 209 odst. 1 písm. a) tr. zákona.

Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14.9.2000, sp.zn. , byl stěžovatel z důvodu uvedeného v ust. § 67 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu vzat do vazby.

Stěžovatel tvrdí, že shora označenými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jeho práva zakotveného v a d (dále jen " ") a y.

Porušení uvedených práv spatřuje navrhovatel ve skutečnosti, že v obou napadených usneseních nejsou uvedeny konkrétní důkazy o které soudy opírají svá skutková zjištění a dále není údajně zřejmé, na základě jaké právní úvahy dospěly soudy k závěru o existenci obavy, že stěžovatel bude pokračovat v páchání údajné trestné činnosti, pokud ovšem tento závěr nedovozují pouze z toho, že proti stěžovateli již před zahájením tohoto trestního stíhání probíhalo jiné trestní stíhání.

Navrhovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud v nálezu zrušil obě napadená usnesení a současně Krajský soud v Brně uložil zaplatit částku 2.150,- Kč na náklady právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem.

Z napadeného usnesení Krajského soudu v Brně se zjišťuje, že stížnost navrhovatele (dříve obviněného) byla podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná.

Vazba stěžovatele byla započtena dnem 12.9.2000 od 8.45 hod. Odvolací soud zdůraznil, že při rozhodování o vazbě byly zachovány veškeré zákonné lhůty pro takovéto rozhodnutí, když soud I. stupně správně z obsahu shromážděného spisového materiálu zjistil, že veškeré dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo stěžovateli sděleno obvinění, byl spáchán, má znaky trestného činu a je důvodné podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný. V tomto směru pak soud I. stupně správně poukazuje na svědecké výpovědi založené ve spise. Pokud se týká vazebního důvodu, souhlasil odvolací soud s názorem soudu I. stupně, že stěžovatel je stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, které se měl dopustit v období od roku 1992 až 1998. Přestože věděl o svém trestním stíhání, měl se dopouštět další trestné činnosti, pro kterou je stíhán v současné době, když tato trestná činnost je stejného majetkového charakteru. V této skutečnosti shledaly oba soudy důvodnou obavu, že v případě ponechání obviněného na svobodě bude obviněný v trestné činnosti pokračovat.

V prvé řadě nelze souhlasit s tvrzením stěžovatele o údajném nedodržení zákonné lhůty vyplývající z y a z ust. odst 2 tr. řádu. V tomto směru odkazuje Ústavní soud na datum vydání usnesení soudu I. stupně v návaznosti na první odstavec odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu.

K další námitce obsažené v ústavní stížnosti Ústavní soud odkazuje na právní závěry obsažené v nálezu ze dne 26.4.1994, sp.zn.

, které zdůrazňují, že Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 5 odst. 1 písm. c) dává prostor pro bližší vymezení skutkové podstaty vazebních důvodů, při jejichž uplatnění je základní podmínkou, že se tak musí stát na základě důvodného podezření ze spáchání trestného činu. Na citovaný čl. Úmluvy navazuje ust. § 67 odst.1, odst. 2 tr. řádu. Z charakteru přípravného řízení vyplývá, že rozhodnutí o vzetí do vazby není zásadním a konečným rozhodnutím o vině pachatele, ale pouze rozhodnutím opírajícím se o důvodné podezření, mající oporu v dosavadních výsledcích vyšetřování, které je i z hlediska zachování ústavnosti rozhodování dostačující.

Navíc není nezbytné, aby k naplnění vazebního důvodu ve smyslu ust. § 67 odst. 1 písm.c) tr. řádu bylo dříve započaté trestní stíhání proti stěžovateli, v době rozhodování o vazbě v později započatém trestním stíhání již pravomocně skončeno. Odvolací soud tedy zcela správně potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně a stížnost jako nedůvodnou zamítl.

Ústavní soud proto návrh podle ust. , ve znění pozdějších předpisů jako zjevně neopodstatněný odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 19. prosince 2000