Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 593/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.K., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2000, č. j. -46, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou ústavní stížností ze dne 3. 10. 2000 domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 2. 2000, č. j. -30, ve věci náhrady škody ve výši 5 000 000,- Kč za morální, psychickou, fyzickou a společenskou újmu, která stěžovateli a příslušníkům jeho rodiny vznikla nezákonným vězněním a nezákonnou internací v komunistických pracovních táborech, když odškodnění poskytnuté podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, nepovažuje stěžovatel za adekvátní podle d a nelze je považovat za účinné zhojení porušených práv a svobod podle /a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Z poučení o dovolání, uvedeném v napadeném usnesení Městského soudu v Praze, Ústavní soud zjišťuje, že proti tomuto usnesení lze podat dovolání podle ustanovení do jednoho měsíce od právní moci usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu l.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. , vyplývá, že stěžovatel podal proti napadenému rozhodnutí dne 1. 9. 2000 dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, o kterém nebylo dosud rozhodnuto.

Ústavní soud je při svém rozhodování podle y ČR vázán pravidly řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Stěžovatel podal dovolání, přičemž není sporu o tom, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné. Řízení tak dále pokračuje a teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpá stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatele, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.

Ústavní soud konstatuje, že v daném případě probíhá řízení, ve kterém může být napadené rozhodnutí zvráceno a tedy nejsou vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou.

Z uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení a odst. l písm. e) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. 12. 2000

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu