Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
36234.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 494/2000
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti L. W., zastoupené JUDr. J. G., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 13 Co 651/2000 , t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelka se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 8. 2000, domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 13 Co 651/2000 , s tím, že podle jejího přesvědčení soud porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), a že jeho postup vůči stěžovatelce je odepřením spravedlnosti a odepřením majetku, což samo o sobě pokládá za výraz protiústavnosti.
Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ostravě, spis Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 20 C 310/99 , a vyjádření vedlejšího účastníka řízení.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 23. 10. 2000 uvedl, že trvá na svých závěrech vyjádřených v odůvodnění usnesení dotčeného stížností stěžovatelky a má za to, že jeho postupem nedošlo k žádnému zásahu do práv stěžovatelky zajištěných Ústavo u ČR či Listino u.
Vedlejší účastník řízení - Školní statek Č. T., se dopisem ze dne 9. 10. 2000 podle ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, svého postavení vedlejšího účastníka řízení výslovně vzdal.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného usnesení, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vzal v úvahu jak výklad aplikovaných ustanovení citovaných právních předpisů zastávaný stěžovatelkou, tak výklad zastávaný ve věci rozhodujícího odvolacího soudu, a to při respektování skutečnosti, že Ústavní soud není další soudní instancí, ani vrcholem soudní soustavy a není tedy oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR.
Z obsahu napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 1. 2000, č. j. 20 C 310/99 -57, v napadené části, pokud jím bylo zastaveno řízení v rozsahu částky 559.827,- Kč a rozhodnuto o náhradě nákladů prvostupňového řízení, ani z předloženého spisu Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 20 C 310/99 , zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl. Označený soud se vypořádal se všemi námitkami, které byly v opravném prostředku uplatněny a své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Z ústavní stížnosti tedy nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Stejně tak Ústavní soud neshledal namítané porušení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 Listin y, neboť, jak vyplývá z konstantní a obecně dostupné judikatury Ústavního soudu, pokud je v čl. 11 Listin y chráněno vlastnické právo jako takové, musí jít zpravidla o vlastnické právo již konstituované a tedy již existující, a nikoli pouze o tvrzený nárok na ně.
Skutečnost, že odvolací soud opřel své rozhodnutí o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá samo o sobě důvod k ústavní stížnosti (srov. např. nález
sp. zn. IV. ÚS 188/94
publikovaný pod č. 39, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, str. 281).
Pro výše uvedené byl návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 19. 12. 2000
JUDr. Antonín Procházka
předseda II. senátu Ústavního soudu