Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 345/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského v právní věci navrhovatele N. M. L., zastoupeného advokátem JUDr. B. G., CSc., o ústavní stížnosti proti postupu Policie České republiky, Odboru cizinecké a pohraniční policie v Chomutově, t a k t o:

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se s odvoláním na porušení d (dále jen " ") domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud uložil Policii České republiky, Odboru cizinecké a pohraniční policie v Chomutově (dále i jen "OCP") povinnost vydat do 30 dnů ode dne vydání tohoto nálezu "rozhodnutí podle , toto rozhodnutí doručit navrhovateli a poučit jej o opravných prostředcích proti tomuto rozhodnutí". Porušení uvedeného ustanovení y spatřuje v tom, že příslušný odbor Policie ČR nevydal rozhodnutí o žádosti navrhovatele ze dne 25. 1. 2000, upřesněné dne 29. 2. 2000, ale pouze navrhovateli odepsal, že nesplňuje podmínky , o pobytu cizinců na území ČR. Navrhovatel se dále obrátil na Správu Severočeského kraje Policie ČR a Policejní prezidium, ale ani tyto orgány nápravu ve věci nezjednaly. Navrhovatel se domnívá, že i v případě, že nepodal řádnou žádost o povolení k pobytu, měla Policie ČR povinnost vydat rozhodnutí podle , , a nikoliv věc vyřídit pouhým přípisem, proti němuž nemá navrhovatel k dispozici žádné opravné prostředky.

K rozhodnutí si Ústavní soud vyžádal spisový materiál Odboru cizinecké a pohraniční policie Správy Severočeského kraje, Oddělení cizinecké policie, čj. PSV-209/CCV-04-2000, Policie ČR, Správy Severočeského kraje, skupiny kontroly a stížností, čj. PSV-68/St-Ný-2000 a Policie ČR, Policejního prezidia, skupiny stížností, čj. PPR-284/OKS-ST-2000, z něhož zjistil následující:

Navrhovatel žádal dopisem ze dne 25. 1. 2000, adresovaným Oddělení cizinecké police v Chomutově, o povolení k dlouhodobému pobytu. K dopisu přiložil neověřené kopie svých dokladů. OCP Chomutov pod čj. PSV- 85/CCV-04-2000 jeho žádost včetně kopií vrátilo zpět s odůvodněním, že dnem 1. 1. 2000 nabyl účinnosti nový , o pobytu cizinců na území ČR, který přesně stanovuje formu a způsob žádosti o legalizaci pobytu na území ČR. Dne 1. 3. 2000 byla tomuto oddělení CP doručena další žádost navrhovatele, označená jako "žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dní, o trvalý pobyt", k níž byly opětovně přiloženy neověřené kopie různých dokladů navrhovatele. Žádost byla znovu navrhovateli vrácena s odůvodněním, že nesplňuje podmínky stanovené zák. č. 326/99 Sb., zejména není podána na zastupitelském úřadě a na úředním tiskopisu. Navrhovatel byl upozorněn, že povolení k trvalému pobytu a vízum nad 90 dní nemůže nárokovat jako subjektivní právo. Žádostí se tak nelze zabývat ve správním řízení, neboť předmětem tohoto řízení jsou jen subjektivní práva fyzické osoby, vyplývající z hmotněprávních předpisů.

Postup OCP byl na základě stížnosti navrhovatele ze dne 7. 3. 2000 přezkoumán Policií ČR, Správou Severočeského kraje Policie ČR. O výsledku prošetření, z něhož vyplývá, že v postupu OCP nebylo shledáno pochybení, byl navrhovatel vyrozuměn.

Přípisem ze dne 4. 4. 2000 si navrhovatel stěžoval na předchozí postup ve věci u Policejního prezidia ČR. Tato stížnost byla po provedeném šetření vyhodnocena jako neoprávněná (zpráva Policie ČR, Policejního prezidia, ze dne 5. 5. 2000, čj. PPR-284/OKS-ST-2000). Ve zprávě se mimo jiné konstatuje, že postup OCP v Chomutově, tedy opakované vrácení žádosti navrhovatele bez vydání rozhodnutí, je zcela v souladu s platnými předpisy, neboť žádný úkon navrhovatele ani jeho právního zástupce nebyl proveden v souladu s cizineckým zákonem. K námitce, týkající se možného prodloužení platnosti povolení k pobytu, zpráva odkazuje na ustanovení § 60 cizineckého zákona, který upravuje lhůtu pro podání žádosti o prodloužení povolení k pobytu. O výsledcích šetření byli navrhovatel i jeho právní zástupce vyrozuměni.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s výše uvedeným spisovým materiálem a dospěl k závěru, že není důvodná.

Je v zásadě věcí toho kterého státu, aby určil, které cizince či kategorie cizinců na své uzemí vpustí a které nikoli a případně za jakých podmínek. Žádný katalog mezinárodně chráněných lidských práv právo cizince "na vstup na státní území" neobsahuje. Jisté mezinárodněprávní garance jsou naopak dány v případech, kdy stát ukončuje pobyt cizince (právoplatně se zdržujícího) na státním území (např. články 12 a 13 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; č. 120/1976 Sb.). Podmínky pro vstup na území ČR jsou stanoveny , o pobytu cizinců na území ČR, účinným od 1. 1. 2000. Možnost, aby cizinec legálně pobýval na území ČR, je zásadně vázána na souhlas státu, vyjádřený v daném případě vydáním "víza k pobytu nad devadesát dnů" ( a násl. cit. zák.). Podmínky pro podání žádosti o toto vízum jsou vymezeny zejm. v ustanoveních § až 32 a cit. zák. Zákon výslovně uvádí, že na udělení víza nemá cizinec právní nárok ( cit. zák.). Ustanovení vylučuje použití na vyjmenovaná řízení, mimo jiné i na řízení o udělení víza k pobytu na 90 dnů podle ustanovení . Postup pro případy, kdy vízum není uděleno, upravuje cit. zák. Je-li žádost podaná na území ČR, policie navrhovateli sdělí, že se jeho žádosti nevyhovuje. V případech, kdy je žádost podána v zahraničí, zastupitelský úřad pouze vrátí cizinci cestovní doklad. Ustanovení navíc výslovně vylučuje rozhodnutí o neudělení víza z přezkoumání soudem. Platná právní úprava je tedy postavena na tom, že jde o výkon diskreční moci státu, dát souhlas s pobytem cizince na svém území, nikoli však o právo cizince na pobyt na území ČR, resp. na povolení k pobytu. Jinak řečeno, v této souvislosti nelze z právního řádu dovodit subjektivní (hmotné) právo navrhovatele.

Podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod každý má právo na to, aby jeho záležitost byla... projednána nezávislým a nestranným soudem..., který rozhodne o jeho "občanských právech nebo závazcích". Rovněž podle y, jehož porušení se navrhovatel ve stížnosti dovolává, se každý může domáhat stanoveným způsobem svého "práva" u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (odst. 1). Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle y (odst. 2). Jak naznačuje znění cit. ustanovení a jak již konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu

sp. zn.

(Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1 C.H. Beck, 1994, str. 175 a násl.), poskytuje soudní ochranu pouze subjektivnímu právu účastníka, právu, které je mu garantováno právním řádem (hmotným právem). O ochranu takového subjektivního práva se ovšem v projednávaném případě nejedná a citované ustanovení tak nemohlo být porušeno.

S ohledem na výše uvedené byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2000 JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu