Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 125/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti R. H., L. H., a L. H., zastoupených JUDr. PhDr. S. B., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 1. 1998, č. j. -50, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 12. 1999, č. j. -57, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. 2. 2000, domáhali zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 1. 1998, č. j. -50, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 12. 1999, č. j. -57.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 12. 1999, č. j. -57, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 1. 1998, č. j. -50, kterým soud nevyhověl návrhu stěžovatelů na záměnu účastníků řízení na straně žalovaných ve sporu, kde se domáhali vydání věci podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelé mají za to, že postupem soudu, kdy o jejich odvolání do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 rozhodoval Městský soud v Praze ve chvíli, kdy již řízení bylo zastaveno, jim byla odňata možnost řádně věc projednat před soudem a soud tak porušil jejich právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces, zaručené v y ČR, v a 38 d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření Městského soudu v Praze, vyjádření a spis Obvodního soudu pro Prahu 4 a vyjádření vedlejšího účastníka řízení.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 5. 9. 2000 odkázal na odůvodnění svého usnesení a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Obvodní soud pro Prahu 4 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 29. 8. 2000 uvedl, že ústavní stížnost nepovažuje za důvodnou a odkázal na obsah svého spisu, sp. zn. .

Vedlejší účastník řízení, Obvodní bytový podnik v Praze 4, s. p. v likvidaci, se sdělením ze dne 25. 8. 2000 postavení vedlejšího účastníka řízení podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vzdal.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Z obsahu napadených rozhodnutí o nevyhovění návrhu na záměnu účastníků řízení na straně odpůrce zásah do práv, kterých se stěžovatelé dovolávají, shledán nebyl. Odvolací soud se vypořádal se všemi námitkami, které byly v opravném prostředku uplatněny, a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil své rozhodnutí.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s právním posouzením věci obecnými soudy, přičemž v odůvodnění stížnosti stěžovatelé opakují argumenty, které již uplatnili v řízení před obecnými soudy a staví tak v podstatě Ústavní soud do role další soudní instance. Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Z ústavní stížnosti tedy nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny.

Z uvedených důvodů a také s přihlédnutím k tomu, že usnesení o nevyhovění návrhu na záměnu účastníků je rozhodnutím procesní povahy, nejde o rozhodnutí ve věci samé, a jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv, byl návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. 12. 2000

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu