Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 513/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti PhDr. M. H., zastoupeného JUDr. J. R., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 24. 5. 2000, č.j. -252 a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 1. 2000, č.j. -238, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jako účastníka řízení a Krajského státní zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky Liberec jako vedlejšího účastníka,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 8. 2000 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 24. 5. 2000, č.j. -252 a rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 1. 2000, č. j. -238, kterými byl pravomocně uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Stěžovateli byl dále uložen trest propadnutí věci, tj. útočného nože s černou pryžovou rukojetí s pouzdrem, a povinnost zaplatit poškozenému P. N. částku 16.410,- Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, Okresní pojišťovně v České Lípě částku 121.318,- Kč.

Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byl závažným způsobem krácen na svém právu na spravedlivý proces a na obhajobu, zaručeném mj. i v d ("Listina"). Dle jeho přesvědčení již vyšetřování bylo vedeno jednostranně v jeho neprospěch, a v řízení před obecnými soudy nebyla provedena řada jím navrhovaných důkazů. Za nezákonný považuje i postup soudu, který měl s ohledem na zažalovanou právní kvalifikaci dle , 2c) tr. zák. jednat jako samosoudce dle tr. řádu, nicméně od prvého hlavního líčení ve věci bylo jednáno v senátě, aniž by byl upozorněn na odchylné právní posouzení věci. Při podané obžalobě dle tr. zák. měl ve věci jednat samosoudce, čímž došlo k porušení y, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Dále uvedl, že v dosavadním životě nikdy nestál před soudem jako obžalovaný, vždy se snažil hájit svou činností práva spoluobčanů, zejména na život, zdraví a majetek, což vyplývá z jeho životních profesí.

Krajský soud Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, které dle jeho názoru reaguje i na námitky uvedené v ústavní stížnosti.

Krajské státní zastupitelství Ústí nad Labem - pobočka Liberec, jako vedlejší účastník, řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že v ústavní stížnosti stěžovatel argumentuje okolnostmi, které byly předmětem jeho odvolání. Těmi se soud II. stupně podrobně zabýval, což je patrné z odůvodnění jeho rozhodnutí, když přezkoumával zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku soudu I. stupně, jakož i správnost postupu řízení, které jeho vyhlášení předcházelo.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, v postupu obecných soudů neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatele, či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení aplikovaných v projednávané věci. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel v zásadě opakuje námitky, které již uplatňoval v odvolacím řízení, a staví tak v podstatě Ústavní soud do role další soudní instance. Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, vyplývající z y ČR a y, proces byl také veden při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě páté y, zaručující právo na spravedlivý proces, včetně rozsahu dokazování ve smyslu tr.ř. Stejně tak Ústavní soud neshledal porušení ústavního práva na poskytnutí času a možnosti k přípravě obhajoby zakotveného v y, ani práva na zákonného soudce zakotveného v y. V tomto směru se s argumentací stěžovatele přesvědčivě vyrovnal odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. 12. 2000

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu