Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 366/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky o ústavní stížnosti stěžovatelky S., spol. s r.o., zastoupené advokátem JUDr. V. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2000, č.j. -80,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2000, č.j. -80, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1999, č.j. -37.

Stěžovatelka - po obsáhlých citacích výroku a odůvodnění uvedeného rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze, a po odkazech na příslušnou právní úpravu - odkázala na odůvodnění napadeného rozsudku a v následující části ústavní stížnosti věnovala pozornost skutečnosti, že ústní jednání před odvolacím soudem proběhlo v nepřítomnosti jejího pověřeného zástupce.

Stěžovatelka především uvedla, že v té době již nebyla zastoupena advokátem, "přičemž plnou moc k zastupování při ústním jednání Vrchního soudu v Praze měla udělenu slečna L. H. Ta však byla dne 9. 3. 2000 v 8,50 hod. před budovou Vrchního soudu v Praze, v okamžiku, kdy šla na jednání uvedeného soudu o odvolání proti citovanému rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze, zadržena orgány Policie ČR a posléze vzata do vazby. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukázala na skutečnost, že není dostatečně jasné, kdo orgánům Policie ČR sdělil, že se zúčastní jednání odvolacího soudu, z něhož jí ani nebylo umožněno se omluvit a požádat o jeho nezbytné odročení. Odvolací soud proto jednal v nepřítomnosti žalobce (stěžovatelky), aniž by si ověřil důvody, pro které se stěžovatelka k jeho jednání nemohla dostavit. Tímto postupem prý znemožnil přednést při ústním jednání návrhy, ať již v meritu věci nebo návrhy procesní. Stěžovatelka je proto přesvědčena, že jednáním odvolacího soudu došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného v a 38 odst. 2d (dále jen ""). Podle jejího názoru byla tatáž právní zásada porušena také nesprávným posouzením souzené věci, a to zvláště pokud jde o otázku (jíž se stěžovatelka zabývala již v odvolání ze dne 18. 6. 1999), že do konkurzní podstaty má být vráceno to, o co byl dlužníkův majetek zkrácen. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že odvolací soud v tomto směru "dospěl k zjevně nesprávnému právnímu závěru".

Stěžovatelka dále uvedla, že dne 1. 6. 2000 podala Obvodnímu soudu pro Prahu 2 návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u něho pod sp. zn. . Domáhala se toho, aby si Ústavní soud k důkazu vyžádal příslušný vyšetřovací spis Policie ČR (Krajského úřadu vyšetřování Středočeského kraje, odbor Kladno - ČVS: KVSC-3020/00-Fr), jakož i spis Obvodního soudu pro Prahu 2 vedený o návrhu na povolení obnovy - sp. zn. .

Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2000, č.j. -80, zrušil a "věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení".

Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.

Stěžovatelka především namítá, že postupem Vrchního soudu v Praze došlo k porušení práva na spravedlivý proces zajištěného v a v .

Toto tvrzení akceptovat nelze.

Pokud jde o stěžovatelčinu námitku, že postupem odvolacího soudu, který dne 9. 3. 2000 jednal v její nepřítomnosti (aniž by si ověřil důvody, pro které se stěžovatelka k jeho jednání nemohla dostavit), došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle uvedených ustanovení, Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelce nebylo nijak bráněno v tom, aby se ochrany práv zákonem stanoveným postupem u Vrchního soudu v Praze domáhala; souzená věc byla projednávána veřejně a bez zbytečných průtahů. Odvolací soud předvoláním stěžovatelky, které převzala dne 3. 3. 2000 [když předtím dopisem ze dne 28. 2. 2000 dosavadní právní zástupce JUDr. V. K. sdělil, že "na základě dohody o ukončení právní služby uzavřené dne 31. 1. 2000 mezi mnou a žalobcem bylo právní zastoupení ukončeno dnem 8. 2. 2000" (č.l. 56)], vytvořil takové podmínky, aby se věc projednávala v přítomnosti stěžovatelky a stěžovatelka se rovněž mohla vyjádřit k projednávané věci. Ústavní soud z obsahu spisu zjistil, že k jednání dne 9. 3. 2000 se nedostavivší L. H. ani nedisponovala udělenou plnou mocí buď pro celé řízení nebo jen - s dále uvedenou výjimkou - pro určitý úkon. Pokud stěžovatelku v řízení před Vrchním soudem v Praze L.H. dříve zastupovala, bylo tomu na základě plné moci (č.l. 56a) udělené ji stěžovatelkou pouze pro jednání před Vrchním soudem v Praze dne 10. 2. 2000 v 9.00 hodin. Ústavní soud proto dovozuje, že k porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces nedošlo.

Ostatními námitkami stěžovatelky, které se týkají nesprávného posouzení souzené věci obecnými soudy, se Ústavní soud nezabýval, neboť jde především o polemiku s právními názory obecných soudů a nedosahují ústavněprávní roviny.

Podle přesvědčení Ústavního soudu je tedy zřejmé, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2000, č.j. -80, k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, které jsou zaručeny ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle y, nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl již proto, že jde o návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení ].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2000

JUDr. Vladimír Paul

předseda senátu Ústavního soudu