Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 634/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. S. D., zastoupeného JUDr. PhDr. A. N., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 20. 12. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Formálně vadnou ústavní stížností (, , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 1999 (-17) a tvrdil, že jmenovaný soud tímto rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, neboť neposkytl ochranu "jeho právu na přiznání vlastnictví k nemovitostem, případně jeho právu na náhradu za nevydané nemovitosti"; stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Formální vady ústavní stížnosti spočívaly jednak v tom, že k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje

(§ 72 odst. 4 zákona), jednak v tom, že vykázaná plná moc zástupkyně stěžovatele obsahovala nepřípustné substituční oprávnění (§ 31 odst. 1 zákona); obě tyto vady, s upozorněním na důsledky plynoucí z neodstranění vad podání, byly vytknuty přípisem Ústavního soudu ze dne 6. září 2000 a byla určena lhůta k jejich odstranění.

Podáním ze dne 22. září 2000 předložila zástupkyně stěžovatele kopii rozsudku obecného soudu, nicméně výtku stran vad v plné moci ponechala bez povšimnutí; za této situace byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako podání postižené vadami, které v určené lhůtě přes výzvu Ústavního soudu [§ 41 písm. b) zákona] nebyly odstraněny a o ní jako takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 20. prosince 2000