Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 29/97

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E.L., zastoupené advokátem JUDr. P.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 1996, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 20. 12. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. září 1996 ( -47) a tvrdila - stručně shrnuto - že tímto rozhodnutím jmenovaný obecný soud jako soud odvolací porušil ustanovení čl. 1,

, a d; podle podrobného odůvodnění ústavní stížnosti k porušení těchto práv došlo - opět stručně shrnuto - tím, že ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu "porušuje především rovnost účastníků řízení", a proto a také v důsledku vadného právního názoru (nesprávným výkladem zákona č.

, ve znění pozdějších předpisů) vytváří situaci, v níž se zákon o mimosoudních rehabilitacích ocitá v rozporu s ústavním pořádkem republiky; stěžovatelka proto, též s odkazem na nález Ústavního soudu vydaný ve věci (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., vydání 1., č. 133, Praha 1997 a ve Sbírce zákonů č. 2/1997 Sb.), navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 4 spisu Ústavního soudu) stěžovatelka proti rozsudku, proti němuž směřuje posuzovaná ústavní stížnost, podala dovolání, o němž Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem ze dne 31. října 2000 ( -67) rozhodl tak, že oba předcházející rozsudky obecných soudů zrušil a věc vrátil s vyloženým právním názorem Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu I. stupně k dalšímu řízení (č. l. 5 a 7 spisu Ústavního soudu).

Za této procesní situace, v níž pravomocný rozsudek obecného soudu byl v rámci obecného soudnictví zrušen, a proto jako takový právně neexistuje, důvod jeho přezkumu Ústavním soudem zanikl; stěžovatelčina ústavní stížnost byla proto posouzena jako nepřípustná a o ní jako takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 20. prosince 2000