Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 439/99

Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatelky A. J., zastoupené M. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 27. 1. 1999, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ve svém podání, odeslaném Ústavnímu soudu dne 23. 7. 1999, napadla rozsudek Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 27. 1. 1999. Tímto rozsudkem byl podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu v Chebu, sp. zn. , ze dne 8. 12. 1997, a bylo znovu rozhodnuto tak, že stěžovatelka se uznává vinnou ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1 trestního zákona. Současně bylo rozhodnuto, že podle § 227 trestního řádu se trest neukládá.

Trestného činu se měla stěžovatelka dopustit tím, že v domě v Ú. ul. č. 178/4 vytrhla prkna mezi sklepem R. V. a prostorem, který užívala ona sama a sklep poškozené poté vyklidila s tím, že jej bude užívat. Ve věci rozhodoval Okresní soud v Chebu, který obžalovanou uznal vinnou a uložil jí trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků. K odvolání obžalované potom Krajský soud v Plzni rozsudek okresního soudu zrušil a na základě amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 trestní stíhání zastavil. Protože však stěžovatelka prohlásila, že trvá na projednání věci, pokračoval odvolací soud v řízení a přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozsudku Okresního soudu v Chebu. Ústavní stížností napadeným rozsudkem poté uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody, avšak vzhledem k § 227 trestního řádu trest neuložil.

Na základě výzvy Ústavního soudu si stěžovatelka zvolila k zastupování před Ústavním soudem advokáta, který ve stanovené lhůtě odstranil vady návrhu. Po upřesnění návrhu ze dne 4. 10. 1999 je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 27. 1. 1999.

Jak však Ústavní soud v průběhu řízení zjistil, tento rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 24. 5. 1999. Tento údaj vyplývá ze sdělení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 2000, u kterého se příslušný spis v současné době nachází, a z fotokopie doručenky, kterou má Ústavní soud k dispozici. Původní návrh stěžovatelky byl, jak vyplývá z podacího razítka pošty, předán k poštovní přepravě dne 23. 7. 1999.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ) a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Lhůta pro podání ústavní stížnosti začala tedy běžet dnem doručení rozsudku stěžovatelce, tj. dnem 24. 5. 1999, a posledním dnem této lhůty byl 22. 7. 1999.

Ze všech výše uvedených okolností je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nemá ze zákona možnost prominout stěžovateli lhůtu pro podání ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj podle ustanovení cit. zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 5. prosince 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu