Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 274/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti K. M., V. B., ing. V.N., S. S., .a M. M., zastoupenými Mgr. L. Z., advokátem, proti rozhodnutí o stanovení výše náhrad z Fondu pojištění vkladů a návrhu na zrušení částí , o bankách, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se svým podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3.5.2000 (a k výzvě soudu doplněným dne 31.5.2000) domáhali zrušení blíže nespecifikovaných rozhodnutí Fondu pojištění vkladů, jakožto subjektu, na který byly zákonem přeneseny pravomoci veřejné moci, týkající se stanovení výše náhrady, za deficitu stanovení náhrad za valutové účty, z důvodu neschopnosti M. banky, a.s., pro jeho rozpor s d a současně navrhli zrušení částí , o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a to slov "v českých korunách" v a v a slov "k 15. prosinci 1995" ... "České" ... "akciové společnosti Praha, nyní v likvidaci" ... "této"... "k 15. prosinci 1995" ..."Výplata dodatečných náhrad podle tohoto ustanovení musí být zahájena do čtyř měsíců od účinnosti tohoto zákona.". Stěžovatelé tvrdí, že Fond pojištění vkladů svým rozhodnutím porušil ústavně zaručená práva stěžovatelů vyplývající především z , a d.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatelé, jako klienti M. banky, a.s., obdrželi z Fondu pojištění vkladů náhradu toliko za pojištěné vklady, a to v souladu se , o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Náhrada jim byla poskytnuta na základě písemného vypořádání vkladu provedeného Fondem pojištění vkladů. Toto vypořádání nemá povahu rozhodnutí orgánu veřejné moci, když Fond pojištění vkladů není takovým orgánem. Fond má postavení právnické osoby a zapisuje se do obchodního rejstříku; jeho funkce spočívá zejména v zajištění náhrad vlastníkům pojištěných vkladů, přičemž tyto náhrady poskytuje ve smyslu zákona a vrchnostensky o nich nerozhoduje ani nemůže rozhodovat. Jestliže pohledávky stěžovatelů vůči bance nebyly v plné výši uhrazeny, je na nich, aby využili všechny dostupné právní instrumenty k ochraně svých práv, zejména podání žaloby u příslušného soudu. Stěžovatelé však takových možností nevyužili a tím nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Z těchto důvodů Ústavní soud ani neposuzoval návrh na zrušení napadených částí , o bankách. Pouze v této souvislosti poukazuje na okolnost, že tento zákon neobsahuje žádné ustanovení písm c) a že čl. II odst. 5 obsahující dikci, jejíhož zrušení se stěžovatelé domáhají, se nestal součástí , nýbrž zůstal součástí

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle , jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 21. listopadu 2000

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj