Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 467/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I., a. s., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. května 2000, sp. zn. a , mimo ústní jednání dne 22. 11. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. května 2000 ( -93 a ) s odůvodněním, že tímto rozhodnutím Nejvyšší soud ČR zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne

30. prosince 1999 ( -58) a věc mu vrátil se svým stanoviskem, jehož závaznost ve svém rozhodnutí zdůraznil, porušil základní právo stěžovatelky dané ustanovením d, aniž blíže uvedla, v čem, zejména jakým způsobem, mělo být stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo a svoboda porušeno.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z odůvodnění ústavní stížnosti je patrno, že ji stěžovatelka podala proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které bylo vydáno v řízení, jehož však stěžovatelka nebyla účastníkem, a proto není k podání ústavní stížnosti aktivně legitimována.

Protože ústavní stížnost byla podána osobou, která k jejímu podání není oprávněna, nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§ 43

odst. 1 písm. c) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 22. listopadu 2000