Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 563/2000

Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného JUDr. I. S., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, čj. -64, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 4. 2000, čj. -50,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a posléze i k porušení , 2 a 6 y, neboť osobní svobodu lze omezit jen z důvodů stanovených zákonem a v řízení, které proběhlo podle zákona v souladu s imperativem y ČR. Stěžovatel poukazuje zejména na nekonkrétnost zjištění znaleckých posudků, a to jak z přípravného řízení, tak i posudků zpracovaných pro toto řízení a má za to, že obecné soudy zcela pominuly že účelem trestního řízení není nespravedlivé potrestání pachatele ( § 1 odst. 1 trestního řádu), ale také spravedlivý proces podle odst. l y, který je nepominutelnou podmínkou existence právního státu ( y ČR). Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Podle ustanovení § 72 odst. 4 trestního zákona, jestliže je ukládán trest odnětí svobody, ochranné léčení se zpravidla začíná po nástupu výkonu trestu ve věznici. V ostatních případech se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Lze-li však vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem očekávat, že účel splní i léčení ambulantní, může soud nařídit i tento způsob léčby, popř. ústavní léčení změnit dodatečně na léčení ambulantní nebo naopak.

V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Nt 1172/99 Obvodního soudu pro Prahu 8, že stěžovatel požádal o přeměnu ústavní sexuologické léčby na formu ambulantní s tím, že podle jeho názoru dlouhodobým výkonem trestu došlo k vymizení deviantních sklonů, v důsledku čehož není nadále nutná ochranná léčba formou ústavní a jako dostačující se k doléčení jeví léčba ambulantní. Stěžovatel byl totiž odsouzen pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, přičemž současně mu byla uložena ochranná sexuologická léčba, a to ústavní formou. Obvodní soud pro Prahu 8 již citovaným usnesením stěžovatelovu žádost zamítl, když na základě znaleckých posudků a také výpovědi ošetřujícího lékaře dospěl k závěru, že stěžovatel i v současné době trpí sexuální a osobní odchylkou a existuje zde reálné nebezpečí recidivy obdobného jednání. Ke stížnosti stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze napadeným usnesením tak, že tuto stížnost zamítl, ztotožniv se s názorem soudu prvého stupně, že přeměna ochranného léčení sexuologického vykonávaného ústavní formou na formu ambulantní nepřichází v současné době v úvahu. Je totiž zcela evidentní, že stěžovatel i nadále trpí anomálií se sexuálně deviantními rysy sadisticko - agresivního okruhu.

K výtkám stěžovatele třeba uvésti, že obecné soudy věnovaly projednávané věci náležitou pozornost, když si nejen vyžádaly znalecký posudek dvou znalců, ale vyslechly také stěžovatele a jeho ošetřujícího lékaře, který potvrdil jeho přetrvávající rizikový stav. Ústavní soud není legitimován jakýmkoli způsobem přehodnocovat toto hodnocení důkazů obecnými soudy, zejména v situaci, kdy závěry znaleckého posudku i ošetřujícího lékaře vyznívají zcela jednoznačně. Na to, že stěžovatel stále postrádá potřebný nadhled na svůj problém, lze ostatně usoudit i z toho, že, jak vyplývá ze zprávy Psychiatrické léčebny v Bohnicích z 31. 10. 2000, dne 19. 5. 2000 opustil svévolně léčebnu a nevrátil se z vycházky po areálu. To mimo jiné znamená, že v době, kdy stěžovatel podával ústavní stížnost, již ve skutečnosti "věc vzal sám do svých rukou".

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu