Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 498/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti D. B., zastoupeného JUDr. O. Š., advokátkou, proti výroku I. a II. rozsudku Krajského soudu České Budějovice, pobočky v Táboře ze dne 19. 5. 2000, č.j. -123 a -123,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 8. 2000 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu České Budějovice, pobočky v Táboře ze dne 19. 5. 2000, č.j. -123 a -123, ve výroku I. a II., ve věci uzavření dohody o vydání nemovitosti podle Cit. výrokem I. se potvrzuje rozsudek soudu I. stupně z 15. 1. 1999 v odstavci prvém - ve výroku o povinnosti vedlejšího účastníka (odpůrce), tj. České republiky - Ministerstva vnitra České republiky se sídlem v Praze, uzavřít s navrhovatelem dohodu o vydání věci. Cit. výrokem II se potvrzuje doplňující rozsudek soudu I. stupně z 2. 2. 2000 v odstavci prvém - ve výroku o doplnění výroku ve věci samé. Napadeným rozsudkem odvolací soud rozsudky soudu I. stupně částečně zrušil a dále k návrhu vedlejšího účastníka rozhodl, že dovolání se nepřipouští.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu zákona.

Jak vyplývá z vyžádaného spisu Okresního soudu v Táboře, sp. zn. , proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podali jak stěžovatel, tak i vedlejší účastník, dovolání. I když otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpá navrhovatel všechny procesní prostředky, které mu k ochraně práv poskytuje. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou.

Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to nikoli Ústavní soud, ale Nejvyšší soud, kterému přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatele, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. 11. 2000

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj