Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 476/2000

Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky G., spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2000 ( -58) a tvrdí, že tímto usnesením bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo a svoboda na spravedlivý proces ve smyslu d. Porušení citovaného ustanovení d stěžovatelka spatřuje v tom, že napadeným usnesením obecného soudu bylo rozhodnuto

o zastavení řízení a o náhradě nákladů řízení, které byly přiznány navrhovatelce (v řízení před obecnými soudy) přesto, že "žalovaná částka nebyla v době podání žaloby ani v době vydání předmětného rozsudku splatná", z čehož dovozuje, že žaloba navrhovatelky byla podána bezdůvodně, a proto jí nepřísluší ve smyslu ustanovení náklady řízení, neboť stěžovatelka nezavinila, že řízení muselo být zastaveno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných, případně, jak se tato jeho pravomoc projeví ve vztahu k důkaznímu řízení před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc hodnotit dokazování provedené těmito soudy (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3.,

vydání 1., č. 10, Praha 1995).

Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( úst. ) nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), a to ani tam, kde tvrzená "nezákonnost" má spočívat výhradně v tom, že obecný soud aplikoval na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před nimi jiné ustanovení nebo je vyložil jiným způsobem, než by (podle přesvědčení stěžovatelky) měl v souvislosti s jejím postavením a procesním chováním, kde - jak tvrdí - nezavdala důvod pro podání návrhu na zahájení řízení a tedy nezavinila, že muselo být řízení před obecným soudem zastaveno ( ). Pokud totiž obecný soud aplikoval ustanovení ( věta druhá) a své rozhodnutí řádným a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí obecného soudu, nadto v rámci rozhodování o nákladech řízení;

o porušení d nejde totiž tam, kde obecné soudy své rozhodnutí zakládají na příslušném ustanovení zákona a jak při aplikaci z něj vycházejí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je nadto zřejmé, že vrchní soud jako soud odvolací se zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi argumenty stěžovatelky, které v rámci svého odvolání uplatnila a také zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnil své rozhodnutí a závěry stran náhrady nákladů řízení.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu došlo k porušení ustanovení hlavy páté d. Obecný soud, jak již bylo konstatováno, zcela vyčerpávajícím způsobem své rozhodnutí odůvodnil ( ) a pouhá polemika stěžovatelky se závěry obecného soudu, založená na tom, že nesouhlasí s tím, že musí hradit náklady řízení, nemůže být důvodem pro ingerenci Ústavního soudu do jurisdikce soudů obecných. Ústavní soud v posuzované ústavní stížnosti proto neshledal svou pravomoc přezkoumávat právní závěr obecného soudu tak, jak s nimi stěžovatelka vede polemiku, a proto ústavní stížnost stěžovatelky byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevná její neopodstatněnost plyne jak z povahy důvodů uplatněných stěžovatelkou, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ,

ve znění pozdějších předpisů).

V Brně dne 23. listopadu 2000