Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 517/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů E. P. a J. P., zastoupených JUDr. B. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 20. 10. 1999, doplněnou odůvodněním dne 25. 10. 1999, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. . Tímto rozsudkem byl zamítnut návrh stěžovatelů, aby odpůrkyně M. F. byla povinna zdržet se při provozu malé vodní elektrárny na řece K. vydávání hluku, který by nad hranici hygienického limitu obtěžoval stěžovatele. Po provedeném rozsáhlém dokazování dospěly soudy obou stupňů k závěru, že je prokázáno, že dominantní zdroj hluku nespočívá v provozu malé vodní elektrárny, ale jedná se o hluk způsobený jezem, přičemž tento stav jako přírodní úkaz tu existoval již v době, kdy se stěžovatelé rozhodli pro výstavbu rodinného domku v dané lokalitě.

Stěžovatelé jsou toho názoru, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích a řízením, které mu předcházelo, došlo k porušení a , odst. 3 d. Podle tvrzení stěžovatelů provoz malé vodní elektrárny ruší výkon jejich vlastnického práva a vytváří velice nezdravé životní prostředí v místě jejich bydliště. Stěžovatelům nevadí zvýšený hluk jezu, ale monotónní zvuk, vydávaný provozovanými turbínami. Uvedli, že způsob, jakým bylo vydáno stavební povolení a jak byla malá vodní elektrárna kolaudována, vzbuzuje pochybnosti o kompetentnosti zástupců státu, kteří prý způsobili tento závadný stav.

Ústavní soud si k podané ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení, vedlejšího účastníka řízení a zaslání spisového materiálu. Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření ze dne 17. 10. 2000, podepsaném předsedou senátu JUDr. B. P., odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl. Za Okresní soud v Jindřichově Hradci se dne 18. 10. 2000 vyjádřila předsedkyně senátu JUDr. D. J., která rovněž odkázala na závěry, obsažené v napadeném rozhodnutí a doplnila, že stěžovatelé se rozhodli, i přes výhrady komise pro výstavbu (tehdejšího MNV Nová Včelnice), postavit si dům u hlučícího jezu. Obsáhlým dokazováním pak bylo zjištěno, že pozdějším provozem malé vodní elektrárny nedošlo ke zhoršení hlukové situace nad míru přiměřenou poměrům do té doby panujícím. Z uvedených důvodů proto okresní soud rovněž navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat tím, zda jsou splněny všechny formální náležitosti, kladené na podání ústavní stížnosti. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není- li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

V ústavní stížnosti, kterou Ústavní soud obdržel dne 21. 10. 1999, sami stěžovatelé uvádějí, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, který napadají ústavní stížností a který je oním posledním prostředkem, poskytnutým zákonem k ochraně jejich práva, jim byl doručen (prostřednictvím právního zástupce), dne 20. 8. 1999. Ze spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. , Ústavní soud kontrolou doručenky zjistil, že předmětný rozsudek byl skutečně doručen advokátovi stěžovatelů dne 20. 8. 1999. Od tohoto data je tedy nutno počítat 60 denní procesněprávní lhůtu. Do této lhůty je nutno započítat již i den doručení napadeného rozhodnutí ( , viz. též usnesení,

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 6, č. 34). Poslední den 60 denní lhůty pro podání ústavní stížnosti tak připadl v daném případě na pondělí, 18. 10. 1999. Jelikož ústavní stížnost byla podle razítka na obálce doporučené listovní zásilky podána k poštovní přepravě až ve středu 20. 10. 1999 (tímto dnem je ostatně ústavní stížnost i datována), jedná se o návrh, podaný po zákonem stanovené lhůtě.

Protože kogentní ustanovení neumožňuje promeškání této lhůty prominout, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelů odmítnout podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 27. listopadu 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu