Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 467/2000

Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti ing. J. Z., zastoupeného JUDr. J. Z., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 2. 2000, čj. -16, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2000, čj. -27,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu věty první d (dále jen " "), neboť tento soud mu odňal možnost jednat před soudem. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 9. 11. 2000 stěžovatel dále dovozuje, že také Nejvyšší soud ČR, tím, že se nezabýval věcí samou, porušil y. Stěžovatel výslovně nenavrhuje zrušení tohoto rozhodnutí, ale poukazuje na to, že pokud dovolací soud skutečně nebyl oprávněn zabývat se věcí samou, existuje mezera v našem právním řádu bránící v uplatnění práva u nezávislého a nestranného soudu.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Karviné Ústavní soud zjistil, že žalobce město Český Těšín podal u tohoto soudu žalobu na vyklizení stěžovatele z nebytových prostor, v této žalobě blíže uvedených. Stěžovatel se k věci vyjádřil podáním ze dne 21. 2. 2000, tedy již poté, co žalobce podáním ze dne 3. 2. 2000 vzal žalobu zpět s odůvodněním, že stěžovatel dne 1. 2. 2000 předmětné nebytové prostory vyklidil a žalobce tyto prostory převzal. Okresní soud v Karviné již citovaným rozhodnutím řízení zastavil a uložil stěžovateli zaplatit na nákladech řízení částku 3 725,-- Kč, vycházeje ve svém rozhodnutí z ustanovení věty druhé K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením tak, že usnesení Okresního soudu ve výroku o nákladech řízení potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 450,-- Kč. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že nákladový výrok je nárokem procesně právním, z čehož vyplývá, že žaloba je podána důvodně i tehdy, pokud v průběhu řízení žalovaný splnil žalobou uplatněný nárok, ačkoli k tomu neměl právní povinnost. K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 24. 10. 2000, čj. -42, tak, že toto odvolání odmítl, když mimo jiné dospěl k závěru, že za situace, kdy k projednání odvolání stěžovatele nebyl odvolací soud vzhledem k ustanovení povinen nařídit jednání, je pojmově vyloučeno, aby tento postup mohl být považován za "nesprávný postup soudu v průběhu řízení", jímž byla účastníku odňata možnost jednat před soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, roč. 1977, pod poř. č. 64).

Z uvedeného je tedy zjevné, že obecné soudy se řídily konstantní soudní judikaturou, která je rovněž v souladu s názorem obsaženým v Komentáři k , 2. vydání, 1996, str. 325), v němž se doslovně uvádí, že důvodnost podání návrhu je třeba uvažovat procesně (z hlediska vztahu výsledku chování odpůrce k požadavkům navrhovatele), což znamená, že návrh je podán důvodně i tehdy, jestliže žalovaný uspokojil žalobce, ačkoli k tomu neměl právní povinnost. V tomto případě má žalobce právo, aby žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Evidentní je rovněž to, že ze strany obecných soudů nedošlo vzhledem k ustanovení k porušení y, tím méně pak k porušení y.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění ,

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu