Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 538/2000

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele JUDr. K. M., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. -75, ze dne 30. 5. 2000 a proti průtahům v řízení před soudem I. stupně,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 7. 9. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 8. 9. 2000. Návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. -75, ze dne 30. 5. 2000, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně Okresního soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. není vyloučena z projednávání a rozhodování v předmětné věci, a dále proti průtahům v řízení před soudem I. stupně. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru navrhovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle a , 2 a 3 d (dále jen " "). Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. , vedený u Okresního soudu v Ostravě. Ze spisového materiálu zjistil, že navrhovatel spolu s dalšími podal u uvedeného soudu žalobu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem proti České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj. Ze spisu vzhledem k napadenému rozhodnutí Ústavní soud dále zjistil, že podáním navrhovatelů, doručeným soudu I. stupně, byl podán návrh na vyloučení soudkyně, projednávající tuto věc v I. stupni, z projednávání a rozhodování ve věci. O podaném návrhu rozhodoval podle (dále jen " ") Krajský soud v Ostravě, který výše uvedeným usnesením rozhodl, že soudkyně soudu I. stupně není vyloučena z projednávání a rozhodování v předmětné věci. V odůvodnění pak Krajský soud v Ostravě uvedl, že navrhovatelé neuvedli žádné skutkové okolnosti, které by mohly vést k závěru, že se jedná o kvalifikovaný důvod pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodování v této věci. Dále uvedl, že argumenty navrhovatelů nepředstavují kvalifikovaný důvod pro vyloučení soudkyně, ani případné průtahy v řízení takový důvod nezakládají. Zákonnými důvody pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodování ve věci jsou skutečnosti přesně zákonem vymezené, tedy jeho poměr k účastníkům, jejich zástupcům či k projednávané věci. Protože podle názoru Krajského soudu v Ostravě nebylo prokázáno, že některý z kvalifikovaných důvodů byl naplněn, rozhodl tak, jak je výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože podle jeho názoru postupem soudu I. stupně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Porušení uvedeného práva spatřoval v tom, že soud I. stupně během roku 1999 změnil přidělení věci soudci, dále že soud nenařídil jednání ve věci. Další porušení uvedeného práva spatřoval navrhovatel v tom, že soudkyně soudu I. stupně zjišťovala skutečnosti, které účastníci netvrdili a které mezi nimi nejsou sporné. Pokud měl soud pochybnosti o tvrzených skutečnostech ze strany navrhovatelů, měl si od nich vyžádat další důkazy a neprovádět dokazování samostatně bez součinnosti s účastníky. Tento nesprávný postup má za následek i průtahy v řízení před soudem I. stupně. Porušení práva na spravedlivý proces ve vztahu k uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě pak navrhovatel spatřoval v tom, že tento soud při rozhodování o podjatosti soudkyně nevzal v úvahu tvrzení navrhovatelů o tom, že soudkyně, která sama pátrá po skutečnostech o nichž se dozvěděla mimo řízení a činí tak bez vědomí účastníků, porušuje právo na spravedlivý proces a jako podjatý soudce musí být z projednávání a rozhodování věci vyloučena. Navrhovatel proto žádal, aby Ústavní soud svým nálezem uložil Okresnímu soudu v Ostravě nepokračovat v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. a dále aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dohledu na rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Vzhledem k tomu, že se navrhovatel domáhal ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě je nutno především uvést, že proti tomuto usnesení lze podat ústavní stížnost, protože je usnesením konečným, pokud jde o rozhodnutí o podjatosti soudkyně. Nelze zde uplatnit argumentaci obsaženou v nálezu Ústavního soudu ve věci,

sp. zn.

, protože podle příslušných ustanovení rozhoduje o podjatosti soudce vždy nadřízený soud v senátě. Dále pak Ústavní soud konstatoval, že Krajský soud v Ostravě vycházel z ustanovení , které stanoví důvody pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, a to jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Poměr soudce k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení ať na straně navrhovatele nebo na straně odpůrce, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen je také soudce, který o věci získal poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání, např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování. Za naplnění tohoto důvodu pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci nelze však považovat skutečnost, že soudce získal poznatky z veřejné y, vydané v rámci řízení před obecnými soudy. Zde musel Ústavní soud přisvědčit názoru Krajského soudu, že připojení spisů, které byly zmíněny v podání účastníků nelze považovat za důvod podjatosti soudce. Vzhledem k ostatním důvodům pro podjatost nebyly v návrhu obsaženy žádné připomínky. Ústavní soud proto ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu konstatoval, že tímto rozhodnutím nebylo porušeno právo na spravedlivý proces podle a násl. y.

Pokud se jedná o návrh navrhovatele na rozhodnutí, že soud I. stupně nemá pokračovat v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. a má ve věci jednat, Ústavní soud zjistil z předkládací zprávy Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2000, doručené Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2000, že ve věci je na den 22. 11. 2000 nařízeno ústní jednání. Vzhledem k této skutečnosti je pak požadované rozhodnutí po Ústavním soudu nadbytečné i za předpokladu, že by ve věci opravdu byly shledány průtahy. Ústavní soud jen ze studia předmětného spisu však konstatuje, že soud I. stupně ve věci činil procesní úkony, reagoval na podání navrhovatelů ve vztahu k upřesnění petitu podané žaloby. Z tohoto pohledu nelze podle názoru Ústavního soudu konstatovat, že ve věci došlo k průtahům a tedy ani v tomto směru nebylo porušeno právo navrhovatele na spravedlivý proces.

Na základě výše uvedených závěrů nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2000

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu