Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 536/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. Z. R., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 1999, čj. - 179,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 6. 9. 2000, které doplnil podáním ze dne 13. 10. 2000, označeným jako ústavní stížnost. Napadá v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2000, čj. - 179, ve výroku, kterým mu byla uložena pořádková pokuta ve výši Kč 10 000,--. Navrhuje jeho zrušení s tím, že tímto výrokem byla porušena jeho práva, zakotvená v d v článcích 9, 10, 17 odst. 1, 2 a článku 36 odst. 1 a 2. Ve svých podáních, která zaslal obecným soudům a která odvolací soud hodnotil jako hrubě urážlivá, formuloval a psal dle přání, představ a diktátu své matky, kterou v řízení o náhradu škody zastupoval.

Z obsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2000, kterým mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 5. 1999, čj. - 131 (ve věci žalobkyně R. Po., nyní žalobce P. P., proti žalovanému K. M., za účasti České pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 16, jako vedlejšího účastníka o náhradu škody na zdraví), byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, odvolací soud uložil žalobci P. P. pořádkovou pokutu ve výši Kč

10 000,-- podle Toto své rozhodnutí podrobně zdůvodnil na str. 3 v odstavci druhém napadeného rozhodnutí. Obsah velkého počtu podání, která došla v průběhu řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud hodnotil jako hrubě urážlivý, a to jak ve vztahu k účastníkům řízení, tak i k soudu a dalším orgánům justice. Poukazuje na to, že i když dává účastníkům široké možnosti k tomu, aby dokázali svá tvrzení a vyvrátili tvrzení protistrany, nesmí být jejich vyjádření hrubě urážlivé, což se stalo v daném případě (zejména na č. l. 123 a 165 spisu).

Ústavní soud při projednávání této ústavní stížnosti vzal na zřetel, že výrok, týkající se uložení pořádkové pokuty, proti němuž není přípustné odvolání, je pravomocný. Musel konstatovat, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zjišťuje však, zda napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 5. 2000 dospěl k závěru, že Městský soud v Praze postupoval v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v článku 36 odst. 1 a 2d. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by byla porušena další práva stěžovatele, zakotvená v článcích 9, 10 a 17 odst. 1, 2. Svůj postup při ukládání pořádkové pokuty odvolací soud ve svém usnesení řádně odůvodnil, takže Ústavní soud neměl důvod učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Je nutno podotknout, že hodnocení, zda podání, které stěžovatel činil v průběhu řízení, dosáhlo intenzity hrubě urážlivého podání ve smyslu ustanovení , provádí toliko předseda senátu v rámci své soudcovské nezávislosti.

Ústavnímu soudu nezbylo než přisvědčit správnosti závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve smyslu ustanovení , byť jen při spodní hranici, třebaže stěžovatel v předmětné stížnosti poukazoval na to, že ve svých podáních jen interpretoval výroky své matky.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tímto usnesením návrh zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2000 JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu