Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
35389.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 395/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. D., zastoupeného JUDr. M. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2000, sp. zn. 30 Ca 225/99 ,
takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem ústavní stížnosti, který došel Ústavnímu soudu dne 3. 7. 2000, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 20. 10. 1999, č.j. 8522/99/01-2092. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Celního úřadu ve Svitavách ze dne 16. 7. 1999, č.j. TR 35/CDP/99, jímž byla stěžovateli uložena pokuta za celní delikt z důvodu, že stěžovatel při vyvážení zboží do Slovenské republiky předložil celní prohlášení, ve kterém prohlásil, že k vývozu předmětného zboží není třeba předkládat licenci, ač se jednalo o vojenský materiál, k jehož vývozu bylo třeba licence.
Stěžovatel je toho názoru, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a způsobem, který zákon stanoví, a dále do práv zakotvených v čl. 36 odst. l a 2 Listiny základních práv a svobo d, podle nichž se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Porušení svých ústavních práv spatřuje v tom, že Krajský soud v Hradci Králové nezpochybnil nesprávné hodnocení celních orgánů, které jeho jednání hodnotily jako naplnění skutkové podstaty celního deliktu a ztotožnil se s hodnocením, že jde o sankci za porušení zájmů chráněných celním zákonem. Stěžovatel dále namítá, že je proti němu vedeno trestní stíhání pro trestný čin porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem podle § 124d odst. 1 tr. zákona u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 465/99 a zde mu hrozí uložení přísnější sankce než za celní delikt a byl by tak postižen za stejné jednání několikrát.
K podanému návrhu ústavní stížnosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským zákoníkem , občanským soudním řádem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Na základě žádosti Ústavního soudu ohledně stavu trestní věci stěžovatele vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 465/99 , tamní soud sdělil, že dosud nebylo nařízeno hlavní líčení.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca 225/99 , Ústavní soud z odůvodnění jeho rozsudku ze dne 14. 3. 2000 zjistil, že krajský soud se zabýval otázkou, zda vyvážené zboží bylo vojenským materiálem a zda mělo vývozní licenci. Dospěl k závěru, že o udělení licence je třeba předem požádat pro každou smlouvu, jejímž předmětem je obchod s vojenským materiálem, protože jde o formu státního dozoru nad obchodováním s tímto zbožím. Tím, že stěžovatel neuvedl v celním prohlášení pravdivé údaje o předmětném zboží, dopustil se celního deliktu. K námitce ohledně souběžně vedeného trestního řízení pak uvedl, že v případě uložení pokuty jde o sankci za porušení zájmů chráněných celním zákonem.
Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecným soudem, přičemž vlastní závěry ústavní stížnosti se jeví jako pouhá polemika se skutkovými a právními závěry obecného soudu.
Ústavní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové se námitkami stěžovatele, uplatněnými v průběhu řízení, řádně zabýval a v odůvodnění svého rozsudku se s nimi náležitě vypořádal. Ústavní soud má za to, že krajský soud při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu postupoval v souladu s ustanovením § 245 o.s.ř. (přezkum zákonnosti a správního uvážení) a k rozporu s principy řádného a spravedlivého procesu, nedošlo. Jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, nelze právo na spravedlivý proces vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nelze tedy akceptovat stěžovatelem namítané porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobo d, když stěžovateli soudní ochrana odepřena nebyla, ale byla zákonem stanoveným postupem poskytnuta. Ústavní soud neshledal ani stěžovatelem namítané porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, když v daném případě všechny orgány státu postupovaly zákonem stanoveným způsobem. Pokud jde o stěžovatelem namítané několikanásobné postižení za stejné jednání, je třeba konstatovat, že v současné době byl postižen toliko za správní delikt, když v jeho trestní věci dosud nebylo nařízeno hlavní líčení. Za dané situace nic nebrání stěžovateli, aby po pravomocném rozhodnutí soudu, v případě jeho nesouladu s ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou se obrátil s ústavní stížností na Ústavní soud.
Z výše uvedených zjištění a zhodnocení dílčích závěrů dospěl Ústavní soud k tomu, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavních práv stěžovatele a že je nutno pokládat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný. Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2000
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu