Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 436/2000

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ministerstva spravedlnosti ČR, Vyšehradská 16, Praha, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2000, čj. -149,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR, jako soudu dovolacího, ze dne 20. 4. 2000, čj. -149, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 9. 1999, čj. -78, a následně vydaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2000, čj. -160, jímž tento soud, vázán názorem soudu dovolacího, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci (který byl vydán v řízení, v němž stěžovatel měl postavení vedlejšího účastníka řízení). Tento posledně jmenovaný soud, jako soud I. stupně, vyhověl svým rozsudkem ze dne 20. 5. 1999, čj. -55, žalobě soudce JUDr. M.K., jíž se tento soudce domáhal zaplacení náhrady platu za dobu dočasného zproštění výkonu funkce soudce podle zákona o soudech a soudcích, když dočasné zproštění výkonu funkce soudce posoudil jako jinou překážku na straně zaměstnavatele podle ustanovení , spojenou s nárokem na náhradu platu ve výši průměrného výdělku. V podrobném rozboru, který obsahuje ústavní stížnost, stěžovatel zdůvodňuje svůj nesouhlas se závěry obecných soudů v konečném rozhodnutí, jejichž přístup k interpretaci použitých právních předpisů považuje za stojící v zásadním rozporu s principy morálního a odpovědného přístupu k pojímání funkce soudce a výkonu soudnictví obecně, jež ve svých důsledcích vede k pochybnostem o skutečné garanci práv, zakotvených v d a principů vyjádřených v a y ČR. Názor odvolacího soudu, že za dobu dočasného zproštění výkonu funkce soudce vzniká soudci nárok na náhradu platu, tedy nárok na odměnu za nevykonávání funkce v důsledku porušení povinností samotným soudcem, je též podle názoru stěžovatele porušením ustanovení d.

Ústavní soud, který se nejprve musel zabývat otázkou aktivní legitimace stěžovatele k podání ústavní stížnosti, v tomto směru dospěl k závěru, že stěžovatele nelze považovat za osobu oprávněnou k jejímu podání a ústavní stížnost proto nemohl projednat věcně.

Definičním znakem pojmu ústavní stížnost dle odst. l písm. d)y ČR, jakož i , ve znění pozdějších předpisů, o Ústavním soudu, je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pro aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze subjekt (fyzická nebo právnická osoba), jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod. Ministerstvo spravedlnosti ČR, které je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství, vystupuje v pozici orgánu státu, a jako takový z povahy věci není a ani nemůže být nositelem základních práv a svobod.

Za stavu, kdy k podání výkladu zákona je Ústavní soud - s ohledem na své kompetence vymezenéu ČR a , o Ústavním soudu - oprávněn toliko v jednotlivých druzích řízení uvedených v hlavě druhé části druhé , přičemž v řízení o ústavní stížnosti (na rozdíl od řízení, vedených podle citovaného zákona) státní orgán, s ohledem na znění ustanovení citovaného zákona, legitimaci k podání ústavní stížnosti, jak již shora uvedeno, evidentně postrádá, musela být ústavní stížnost ze shora uvedeného důvodu podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2000

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj