Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 628/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Klokočkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. Š., zastoupené JUDr. E.P., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 17. 10. 2000 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. , kterým byl pouze ve výroku o nákladech řízení změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. , jímž byla stěžovatelce stanovena povinnost zaplatit žalobci, společnosti Z., s. r. o., částku 33 065 Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že tento rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 jí (resp. její právní zástupkyni), nebyl doručen a ani jí nebylo zasláno odvolání obchodní společnosti Z., s. r. o., týkající se nákladů řízení, ke kterému se tedy nemohla vyjádřit. Dne 12. 1. 2000 prý požádala právní zástupkyně stěžovatelky, JUDr. E. P., o zasílání uložených poštovních zásilek na adresu Praha. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 jí však pochybením pošty nebyl zaslán.

Stěžovatelka se domnívá, že postupem soudu a napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva, zakotvená v , a d a požádala Ústavní soud, aby vedle zrušení usnesení Městského soudu v Praze "vyslovil v odůvodnění svého rozhodnutí povinnost doručit stěžovatelce rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. , aby mohla proti tomuto rozsudku podat odvolání."

V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že podala proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. , odmítnuto. Stěžovatelka je toho názoru, že Nejvyšší soud ČR rovněž porušil její výše citovaná základní práva.

Po přezkoumání rozhodných skutečností dané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě, stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto, jelikož směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Ústavní soud již v několika rozhodnutích vyslovil, že v případech, kdy zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání považovat za poslední prostředek, poskytnutý zákonem k ochraně práva. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva - v daném případě práva podat dovolání. V takovém případě lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud se stěžovatelka rozhodla podat proti rozsudku městského soudu dovolání a nebyla si přitom jista, zda dovolání je přípustné, mohla vedle dovolání podat v zákonné lhůtě 60 dnů i ústavní stížnost.

Jelikož stěžovatelka napadla ústavní stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. , až poté, co bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. , odmítnuto její dovolání pro nepřípustnost, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 20. listopadu 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu